Co se můžeme naučit od Lacana

Lidé jsou už tak nastaveni, že se v dobách krize obracejí k minulým autoritám, s nadějí, že právě ony ukážou cestu ven. A tak se dnes znovu čte Machiavelli, který toho tolik věděl o perverzích i dobrých vlastnostech Vladaře, Vůdce, který dnes zase tolik chybí, až se jich ve světě najednou zjevuje více, než by bylo zdrávo. A když už vůdce nechybí, naplňuje všechny manipulativní, i když z dnešního pohledu spíše praktické vize a rady slavného italského polyhistora vrcholné renesance.

Vracejí se i jiní. Připomíná se Marx a jeho nástupci. Marx, vynikající analytik globálního kapitalismu, který však ještě nepočítal s jeho ryze "finanční odchylkou", takže u něho nenajdeme ani písmeno k otázce, jak vybřednout z kasinového stadia kapitalismu, v němž se všechno stalo virtuální směnnou hodnotou a realita je už jen jejím derivátem. Připomíná se také italský marxista Gramsci, který předpovídal přechodové fáze mezi dějinnými epochami, v níž zřejmě žijeme i teď, marně hledajíce nové paradigma. Cituje se Nietzsche, který hovořil o propadání se západní civilizace do propasti nihilismu, která je tak nepředstavitelně hluboká, že do ní budeme padat celá desetiletí, až možná někde u jejího potenciálního dna nalezneme záblesk nových bytostí, kterým německý filozof metaforicky říkal "nadlidé".