Náhrada škody za úmrtí dítěte je zákonem stanovena na částku 240 tisíc korun. Takové částky se domáhá také matka a její druh za smrt syna při kolizi s automobilem. Vozidlo přitom nemělo uzavřeno povinné ručení, proto Česká kancelář pojistitelů odškodnění nevyplatila. Šanci na spravedlivé odškodnění přinesl až nález Ústavního soudu, který po neuspokojivém kolečku rozhodnutí soudů vrací případ zpět k projednání Nejvyššímu soudu, který podle soudce zpravodaje Vladimíra Sedláčka věc řádně neprojednal.

Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl žalobě na zaplacení částky jen částečně, když přiznal každému ze stěžovatelů částku 72 tisíc korun, tedy ve výši 30 procent ze stanovených 240 tisíc, a to z toho důvodu, že zesnulý syn nesl dle rozsudku spoluzavinění o rozsahu 70 procent. Městský soud v Praze po odvolání původní rozsudek potvrdil, Nejvyšší soud však při dovolání žalobu zamítl. Shledal totiž, že poškozený mohl v celém rozsahu za příčinu události, když bez rozhlédnutí vstoupil zcela neočekávaně do cesty automobilu.

Podle Ústavního soudu Nejvyšší soud věc řádně neprojednal, protože nenařídil ústní jednání. Novou interpretací skutkových zjištění pak změnil rozhodnutí bez možnosti stěžovatelů vyjádřit se k jeho závěrům. Zároveň Nejvyšší soud rozhodoval po více než dvou letech od rozhodnutí Městského soudu, proto se k němu případ vrací k novému projednání.

Související