Na výstavě v Berlíně alchymisté s umělci hledají kámen mudrců

Od naší spolupracovnice v Berlíně – Alchymie a moderní umění zdánlivě mnoho podobných rysů nemají. Přesto je při procházce výstavou Alchemie. Die Grosse Kunst v berlínském Kulturforu jasné, že svět středověkých mudrců, šarlatánů a amatérských chemiků má se současným uměním společného víc, než by se na první pohled zdálo.

Dějiny malby jsou od prvopočátků spjaté s hledáním nástrojů, které dovolí nápodobu reality v co nejpřesnějším zobrazení. Už v době helénské se experimentovalo s nerosty a materiály, které nabídnou malířům možnost pracovat tak, aby barva byla modrá jako opravdový oceán nebo zářila jako slunce.

První chemicky syntetizovanou barvou, která nastartovala snoubení chemie − potažmo alchymie − s výtvarným uměním, byla egyptská modrá. Kurátoři berlínské výstavy hledají v jednotlivých dějinných etapách právě takové momenty, kdy se oba obory významně prolínají.

Vedle syntetizace lapisu lazuli, vzácného modrého kamene, před více než tisíci lety, sem patří i pokusy s terpentýnem německého experimentálního fotografa Heinze Hajeka-Halkeho, praktické návody, kde najít kámen mudrců, ale také pokusy s modrou barvou Yvese Kleina.

Široký rozptyl výstavy umožňuje vyprávět velkolepý historický příběh. Exponáty zahrnují jak dobovou literaturu, která popisuje návody pro výrobu elixíru mládí, tak i Rembrandtův obraz Alchymista.

Alchymie je nazírána zvenčí i ze své podstaty. Někdy se tak návštěvník může cítit více jako v dobovém muzeu Rudolfa II. nebo v pohádce Pekařův císař.

Na výstavě v Berlíně alchymisté s umělci hledají kámen mudrců

Dalších 10
fotografií

Vzápětí ho ale z mytologií nasáklé výpravy vrátí do současnosti růžový exponát Jeffa Koonse nazvaný Dom Pérignon Balloon Venus, který umělec vytvořil pro známou značku vína. Koonsovo spojení tvarů pravěké sošky venuše s moderním luxusem připomíná alchymickou transmutaci − tato agresivní skulptura, ironizující konzumní svět, může být alfou a omegou celé výstavy.

Faustovská touha po mládí, nesmrtelnosti, ale také informacích a vědění je s námi po staletí a byla i hnacím motorem alchymistů. Dnes, kdy jsou informace snadno dostupné všem, je hlad po nich paradoxně stejně velký jako v minulosti.

Věčná nespokojenost samozřejmě motivuje k růstu a evoluci. Vědět víc znamená možná také lépe žít − ale za jakou cenu. Paralelně s ambiciózními umělci a "stvořiteli" vždy existoval i přístup opačný, nabádající konat v rovnováze, jemuž se věnuje další část výstavy.

Harmonie patří do světa vědy, umění i alchymie; také zdejší exponáty akcentují princip na Východě známý jako jin a jang − spojení protikladů. Ať už jde o fascinaci alchymistů i umělců hermafroditem − jako ideálem, ve kterém se propojuje mužský i ženský svět − či o Botticelliho vyobrazení očistce z Dantovy Božské komedie.

Tvořit a posouvat se vpřed je pro člověka přirozené. Alchymie dnes vzbuzuje zájem i proto, že se nebála kombinovat zdánlivě nesourodé prvky. Je extravagantní, těžko definovatelná a zároveň nadčasová. Snahu vidět skrze zavřené dveře má s uměním společnou. To ale navíc dovede moralizovat. A výstava v berlínském Kulturforu připomíná, že lidstvo občas vztyčený prst vidět potřebuje.