Řada kritiků vytýká současné vládě, že nebyla schopna provést jakousi domnělou "velkou" penzijní reformu. V horším případě odkazují na údajné budoucí "katastrofické scénáře" penzijního systému, který je dle jejich názoru z demografického či fiskálního hlediska neudržitelný. Živí tak mýtus o žebrající společnosti penzistů, o které se stát nebude schopen důstojně postarat.
Odpovědi na tyto apokalyptické teze spjaté s budoucností českého penzijního systému ovšem nesouvisí nijak nutně s nějakou zdánlivě potřebnou "velkou" reformou. Opak je pravda.
Systém penzí, tak jak jej má Česká republika nastavený, je stabilní a bez jakýchkoliv zásadních výkyvů schopný přečkat staletí. Pokud bude třeba, je na něj možné reagovat prostřednictvím řady, byť významných, parametrických úprav systému.
Kritici průběžného systému velice rádi poukazují na demografickou strukturu společnosti a její změny. Při jejím hodnocení však nedohlédnou dál než za roky, kdy půjdou do penze tzv. Husákovy děti. To jsou sice silné ročníky, ovšem po nich se opět systém vrátí do původní trajektorie. V roce 2010 byl počet osob v produktivním věku na jednu osobu v důchodovém věku 2,66 osoby, v roce 2050 to bude 2,07 osoby, avšak v roce 2100 by se dle odborných projekcí měla situace stabilizovat o opět se dostaneme na 2,86 ekonomicky aktivní osoby na jednoho důchodce. Podle těchto projekcí je tedy jasné, že demografické změny v naší společnosti nejsou schopny český systém rozvrátit.
Český penzijní systém navíc vyniká svou výjimečností, a to tím, že je nedílnou součástí státního rozpočtu. Díky generování státních příjmů se tedy nikdy nemůže stát, že by země prostě na výplatu penzí neměla. Fungující ekonomika a dobře spravovaný stát vždy dokážou vygenerovat dostatek příjmů pro správu důchodů.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
