V Berlíně se v sobotu otevřela přehlídka fotografií míst, na nichž útočila a vraždila neonacistická skupina Národněsocialistické podzemí.

Ve výstavní síni Martin-Gropius-Bau v centru německé metropole budou snímky k vidění do 29. října, tedy zhruba do doby, kdy by měl mnichovský soud vynést rozsudek nad poslední žijící členkou této skupiny.

Beate Zschäpeová, jež stojí před soudem, podle obžaloby spolu s Uwem Mundlosem a Uwem Böhnhardtem vytvořila teroristickou buňku, která v letech 2000 až 2007 po celém Německu zavraždila devět lidí tureckého a řeckého původu a jednu německou policistku.

Trojici, která většinou používala zbraň české výroby, jsou připisovány i dva bombové útoky v přistěhovaleckých čtvrtích Kolína nad Rýnem. Ty si vyžádaly přes 20 zraněných.

Tehdejší informace v médiích, která byla stejně jako policie přesvědčena, že za vraždami stojí někdo z turecké komunity, sledovala i fotografka Regina Schmekenová. Později se místa činu rozhodla zdokumentovat.

"Vůbec jsem si nedokázala představit, jak někdo může něco takového udělat a z jakých důvodů tak činí," řekla Schmekenová den před sobotním zahájením výstavy v galerii Martin-Gropius-Bau. Dodala, že místa činu začala fotografovat mimo jiné proto, aby se na oběti teroru a jejich rodiny nezapomnělo.

Do začátku roku 2016 Schmekenová každé z míst navštívila alespoň dvakrát. Výsledkem je série 36 snímků, po třech z každého místa činu.

Na poslední, 37. fotografii jsou dveře soudní místnosti, kde bude na podzim souzena Beate Zschäpeová.

"Na těchto fotografiích je tísnivé, že na nich nejsou vidět ani vrazi, ani jejich oběti. Na snímcích Schmekenové působí právě to nenápadné, banální a obyčejné děsivě," konstatoval spisovatel Hans Magnus Enzensberger.

Na fotografiích, které Martin-Gropius-Bau vystavuje ve dvojici potemnělých místností, jsou skutečně místa obyčejného života – park, silniční výpadovka nebo zastávka autobusu.

Podle autorky snímků Schmekenové se místa hodně proměnila, než je začala fotografovat, a tak pro ni bylo těžké si vůbec představit, že zde někdo násilně zemřel.

Na snímcích z Norimberku, z míst, kde byl v roce 2000 jako první oběť neonacistické skupiny zavražděn turecký obchodník Enver Şimşek, už kromě zbytků jeho stánku s květinami není nic, co by muže připomínalo.

Na snímcích z Rostocku, kde Mehmet Turgut prodával kebaby, než byl v roce 2004 zavražděn, zase během práce Schmekenové vyrostl malý památník v podobě dvou laviček.

"Fotografie mohou představovat bariéru proti zapomínání. A my potřebujeme takovou bariéru, protože ještě nejsou všechny detaily vyjasněné a protože nemůžeme nechat rodiny obětí osamělé," poznamenala k výstavě Barbara Johnová, která je pověřenkyní německé vlády pro rodiny obětí neonacistické skupiny.

Johnová se také nechala slyšet, že si rodiny osmi tureckých a jednoho řeckého živnostníka přejí, aby členka skupiny Zschäpeová odešla od soudu s doživotním trestem.

Pozůstalí už podle Johnové doživotně potrestáni byli.

Případu, který je jedním z nejsledovanějších v Německu za poslední desítky let, už mnichovský soud věnoval přes 370 jednacích dnů. Rozsudek by po více než čtyřech letech od začátku procesu mohl padnout na podzim.

Uwe Mundlos a Uwe Böhnhardt, kteří s podporou Zschäpeové vraždili, se v roce 2011 zabili, když jim policie víceméně náhodou přišla na stopu.