Recenze: Čínský sci-fi román věští příchod mimozemšťanů z temné a těžce zkoušené planety

Žánr science fiction si s asijskými autory většinou nespojujeme. Přesto román Problém tří těles od čínského rodáka Liou Cch'-sina získal prestižní americké žánrové ocenění Hugo. Prvnímu dílu trilogie, který nyní vyšel také v češtině, anglickojazyčný tisk prorokuje, že by se mohl stát klasikou žánru jako kdysi Duna od Franka Herberta či Nadace spisovatele Isaaca Asimova.

Problém tří těles se točí kolem střetu lidstva s mimozemskými civilizacemi a překvapivě se částečně odehrává v době kulturní revoluce, kterou komunistickým režimem neomezovaný čtyřiapadesátiletý autor zpracovává kriticky.

První část příběhu začíná temnou smrtí mladé revolucionářky v potyčce různě naladěných frakcí Rudých gard. Její "lehounké tělo padalo ještě pomaleji než rudá tkanina, jako malé ptáče, které se jen neochotně snáší k zemi," píše Liou Cch'-sin, jenž má výrazně poetický a zároveň naturalistický jazyk. "Vzala do ruky sekeru a začala z kmene osekávat větve. Vždy si při tom připadala jako patoložka, která omývá tělo zesnulého obra," čteme jinde.

Přes tyto obrazy je kniha zahlcená vědeckými i filozofickými otázkami, případně astrofyzikální terminologií. Trochu úmornou vědeckou stránku však vyrovnává svižný, nepříliš komplikovaný děj. A vůbec největší kouzlo románu spočívá ve virtuální realitě hry Tři tělesa, kde hrdinové jako by z oka vypadli veleúspěšnému bestselleru pro dospívající mládež Ready Player One od Američana Ernesta Clinea − tedy knize, jejíž filmovou adaptaci nyní dokončuje Steven Spielberg.

Také v Problému tří těles protagonisté nosí podobný "haptický oblek", aby mohli simulovanou realitu vnímat všemi smysly. Čínská hra však není určena k zábavě. Účastníky má přivést k vyluštění záhady Tří těles, na níž nestojí osud lidstva, nýbrž daleké civilizace, která se na Zemi rozhodla vyhladit vědu.

Román Problém tří těles dovede vzbudit až hmatatelnou úzkost. Díky akčním scénám a rychlému ději je vhodným čtivem na léto, jakkoliv má pochmurný nádech a prostupuje ho všeobecný nihilismus.

Knize lze vytknout ploše napsané postavy − ani ty hlavní nemají výrazné, neotřelé rysy. Všechny se chovají, jak se od nich dá očekávat: detektiv je správně obhroublý, kouří jako fabrika a ničeho se nezalekne, vědkyně Wen-t'ie je puntičkářská, trochu chladná, vesničanky z horské vesnice působí hrubě, avšak laskavě.

V knize se ovšem velmi překvapivým způsobem řeší otázka stará skoro jako žánr science fiction − tedy jaké bude setkání s mimozemšťany a co lidstvu přinese. Čínský autor velmi sugestivně předpokládá, že mimozemšťané z temné a těžce zkoušené planety Trisolaris nebudou žádní "pravdoláskaři".