Turecký románový Orient expres málem vykolejil, autorka Kulinová knihu osobně představí v Praze

Vražda v Orient expresu? Byla by to úplná selanka proti tomu, kdyby nacisté odhalili skutečnou totožnost některých pasažérů, kteří počátkem druhé světové války cestovali z Paříže do Istanbulu.

Vlak vezl turecké Židy a účastníky odboje. Na tomto reálném historickém půdorysu vystavěla turecká spisovatelka Ayse Kulinová svůj román Poslední vlak do Istanbulu, jenž nyní vyšel v českém překladu. Autorka ho v listopadu osobně představí na Festivalu spisovatelů Praha.

Ten příběh je strhující. Pro naši rozdělenou, podezíravou a vystrašenou společnost může být dokonce morálním vzorem. Turečtí diplomaté ve Francii, tedy muslimové, skutečně dokázali zachránit mnoho svých židovských spoluobčanů, kterým by na okupovaných územích hrozil koncentrák. Dělali to s nasazením své kariéry i života.

Spisovatelka Kulinová do této situace postaví smíšenou rodinu. Selva je žádoucí žena z tradiční, bohaté istanbulské rodiny, která odmala překračuje konvence, ačkoliv ji kvůli tomu odvrhne otec, respektovaný paša. Oddaná je Selva naopak svému židovskému manželovi.

Francie se pro ně má stát místem svobody, kde budou vyvázáni ze staletých konvencí a nevraživosti. Ta je však nečekaně intenzivně dostihne v podobě hákového kříže a hrdinka musí nasadit všechny své dovednosti i šarm, aby manžela zachránila. Vzepře se tak fatalismu "kdo má umřít, umře", který ji obklopuje, i naivnímu přesvědčení, že je možné zůstat stát stranou.

Emancipovaná orientální kráska v roli hlavní hrdinky zřejmě přispěla k mezinárodnímu ohlasu románu, dost možná i kvůli ní kniha vyšla také v češtině.

Příběhu samotnému ale Selva, jak ji autorka vykreslila, škodí. V textu politický thriller bez varování střídají pasáže jako vystřižené z dívčí četby: rudé rty, blyštivé toalety, horoucí srdce. Mladí muži se zde "kochají pestrou paletou korzujících žen" a umělci si dávají "dostaveníčka". A do toho náckové na ulici podezřelým chlapům stahují kalhoty, aby se přesvědčili, zda nejsou obřezaní.

Nesourodá kombinace těchto protichůdných způsobů vyprávění vede k tomu, že čteme vlastně dvě knihy v jedné. Výsledkem není rozšíření možností textu, nýbrž jeho oslabení.

Poslední vlak do Istanbulu před vykolejením chrání překlad někdejšího českého velvyslance v Ankaře Tomáše Laněho, silný historický kontext a dost možná i fakt, že tureckým spisovatelům v dnešní situaci tak nějak držíme palce.

Stačí to k tomu, aby vlak dojel do cílové stanice. Jízda je to však nepohodlná: která mnohem víc slibuje, než nakonec skutečně nabídne.