Recenze: Horor Annabelle 2 ví, že nejstrašidelnější je to, co se neukáže

Prkna dřevěné podlahy se lesknou ve zlatohnědém světle slunce. Náhle se něco přikutálí. Je to oko. Nikoli lidské, ale ze dřeva. Bere ho pečlivý loutkář a zasazuje jej do obličeje, kam patří.

Uprostřed takové truhlářské dílny, kde brzy ožijí lidské výtvory, mohou začít jen dva žánry. A snímek Annabelle 2: Zrození zla, který včera vstoupil do kin, rozhodně nepatří k pohádkám z rodu dřevěného panáčka Pinocchia.

Panenku Annabelle neoživil zázrak, nýbrž démon. Tentýž démon v roce 2013 posedl nové obyvatele strašidelného domu v úspěšném hororu zvaném V zajetí démonů. Režisér James Wan tehdy nevdechnul život jen panence Annabelle, která v jeho snímku zatím hrála podružnou roli, ale vůbec poněkud skomírajícímu žánru hororů o strašidelných domech.

Nyní se diváci konečně dozvědí, kde se panenka, která mezitím stihla strašit ještě ve snímcích V zajetí démonů 2 a Annabelle, vzala. Režisér Wan v prvním dílu této démonické franšízy, zasazeném do sedmdesátých let, pracoval s žánrem hororu až starosvětsky − upomínal na filmy jako Vymítač ďábla, či dokonce na Hitchcockovy Ptáky.

Švédský filmař David F. Sandberg teď v Annabelle 2 pokračuje ve Wanově způsobu děšení publika. Také on dobře ví, že co se neukáže, je důležitější než to, co vidět je.

Už od první, sluncem zalité scény Sandberg dává najevo, že pochází ze severských zemí, proslulých prací s filmovým světlem a stínem.

Snímek Annabelle 2 se odehrává v padesátých letech − tedy 12 roků poté, co loutkář Sam a jeho žena na vlastní oči viděli, jak jejich sedmiletou holčičku Annabelle srazilo auto. Teď na jejich odlehlou farmu přijíždí šestice dívek z katolického sirotčince, kterým manželé − stále zdrcení ztrátou dítěte − nabídli útulek.

Samova žena nevychází z pokoje, po nehodě nemůže chodit a čas tráví na svém loži za průsvitnými závěsy, které se jen tu a tam mihnou před zraky zvědavých dívek − kdykoliv Sam manželce nese jídlo.

Ale pak jsou v obrovitém domě také dveře, do kterých mají dívky zapovězeno byť jen nahlédnout. Mezi dívkami je také obrnou postižená Janice, jež ze svého pokoje v patře osaměle hledí na ostatní, kterak si venku hrají. Když Janice jednou spatří, že pevně uzamčené dveře jsou náhle dokořán otevřené, podlehne zvědavosti. Jenže porušit zákaz je hřích a ten bude v pokoji plném hraček potrestán.

Ve filmu Annabelle 2 alespoň trochu znalé diváky hororů nic nepřekvapí. Scénář se až příliš spoléhá na to, že stačí uvrhnout pár sirotků do členitého domu na samotě a hrůza se dostaví sama. Ona se skutečně dostaví, ale spíše jako uznalé pokývání hlavou nad umem režiséra Sandberga než jako neustálé a gradující mrazení, které umí vyvolat ty nejlepší horory.

První snímek z tohoto univerza V zajetí démonů těžil z toho, že do děje zapojil hned dvě rodiny a několik dalších lidí, kteří pomáhají vyhnat démony. Díky tomu se děs neomezoval jen na ojedinělé "lekačky" − neustále bylo na plátně dost postav, které se bály o jiné. A spolu s nimi také diváci.

V Annabelle 2 dívky až příliš často čelí hrůze samy, a tudíž se tu tak obratně nevyužije potenciál velkého sídla plného spletitých místností. Zato však režisér Sandberg skvěle pracuje s rekvizitami − stačí mu pohled na panenku sedící na židli či na maňáskové divadlo, jehož postavičky se náhle začnou pohybovat.

Ať už se ty scény odehrávají potmě, v záhadně poblikávajícím světle žárovek či za žhnoucího slunce, k účinku na diváky stačí jemná změna světelných podmínek, aby se z hezké rukodělné hračkárny stal dům hrůzy.

Skoro jako by si Sandberg, který svou režijní kariéru začal krátkými minutovými či tříminutovými horory, chtěl vyzkoušet všechny možné triky, jako by chtěl ukázat, co vše dovede. A když v jedné ze závěrečných scén začne uprostřed stodoly strašák určený k plašení polního ptactva náhle odkrývat svou pravou tvář, je vidět, že Sandberg toho umí dost.

Film Annabelle 2 se nemůže měřit s mnohem nápaditějšími a ambicióznějšími horory, jako je třeba skvělý letošní titul Uteč. A pro milovníky jednoduchých béčkových vyvražďovaček tu je zase málo vraždění a nulové množství nadsázky. Avšak jako atmosférická jednohubka s ambicí "dejte mi lepší scénář a příště všechny vylekám k smrti" obstojí se ctí.