Kamil Fila: Film Loganovi parťáci je odpovědí elitám. Nejen vy jste chytří, my dole to také umíme

Mistrem odchodů a návratů je čtyřiapadesátiletý režisér, scenárista, producent, a dokonce i kameraman a střihač Steven Soderbergh, jehož novinku Loganovi parťáci dnes začínají promítat česká kina.

Již tolikrát Soderbergh říkal, že končí s natáčením celovečerních filmů do kin, až to připomíná pohádku o pasáčkovi, který volá: "Pomoc, vlk!" Oním zlým vlkem je tu hollywoodský systém, jenž prý tvůrce omezuje ve svobodném rozletu.

Soderbergh se přitom v rámci tohoto systému naučil dobře žít. Neustále balancoval na hraně mezi chytrou komercí − jako jsou lupičské komedie Dannyho parťáci či apokalyptický thriller Nákaza − a úletovými nezávislými projekty typu Bubliny nebo životopisu Che Guevary. Těmi prvními si vydělával na druhé, ale teď se zdá, že ho přebíhání přestalo bavit. Po letech, kdy usilovně pracoval pro televizi, jej nyní cosi přimělo se vrátit k filmovému plátnu: výsledkem jsou Loganovi parťáci.

A těžko říct, co ten návrat iniciovalo. Scenáristka filmu Rebecca Bluntová dosud nic nenapsala a spekuluje se, že jde o fiktivní osobu.

Snad žije v Anglii a píše si s herci Channingem Tatumem, Adamem Driverem a Danielem Craigem, což z ní dělá možná nejúspěšnější fanynku či stalkerku všech dob. Anebo je Bluntová jen další ze Soderberghových pseudonymů, kterými se doposud podepisoval na pozici kameramana nebo střihače, aby se vlk hollywoodských odborů nažral a koza − tedy autorská vize a kontrola − zůstala celá.

Od prvních minut Loganových parťáků je přitom jasné, že ať už scénář napsal kdokoli, šlo mu o to vytvořit jakousi vidláckou verzi Dannyho parťáků. Tedy protipól elegantní uhlazenosti, luxusu, bonvivánství, espritu a čehokoli dalšího podobného, co zní elitářsky a draze.

Bratři Loganovi jsou tuplovaní lůzři. V okolí mají pověst těch, kterým se na paty lepí smůla a rozumu moc nepobrali. Jeden má po úrazu v americkém fotbalu zchromlé koleno, druhý coby voják přišel o ruku. Když se po letech rozhodnou jít znovu do lupičské akce, nechce s nimi spolupracovat téměř nikdo.

Jenomže to je právě onen vrcholný vypravěčský trik. Zatímco si během pozvolné úvodní hodiny zvykneme, že bratři Loganovi působí uboze a polobystře, ve druhé hodině nestačíme zírat a pobírat, co se děje.

Stále to vypadá jako úplná katastrofa − přemrštěný a zároveň amatérsky splácaný plán o vykradení podzemních potrubních penězovodů při automobilových závodech NASCAR se může zhroutit každou chvíli a skutečně se také hroutí.

Člověk by těm troubům tak rád fandil, jenže oni neustále lezou do pastí, z nichž pak unikají, zdá se, jen díky neuvěřitelným náhodám. A právě tady Soderbergh a jeho parťáci na diváka páchají dokonalý podvod.

Během epilogu vyjde najevo, že Loganovi byli oproti ostatním o několik kroků napřed. A divákovi dochází, co se mu filmaři touto metaforou pokoušejí sdělit: Loganovi jsou ti "obyčejní bílí Američané", na něž zapomínaly a neustále je podceňovaly politické vlády posledních let.

Jejich vykoupením se však nestane to, že by tito poctiví, ale zneuznaní dělníci a pracanti začali volit Donalda Trumpa a čekali na svou záchranu. Místo toho zaútočí rovnou na systém, který je zrodil, a vezmou si, co jim bylo ukradeno. Neváhají přitom ani pošlapat posvátnou událost, jakou je zrovna NASCAR − v Americe podívaná právě pro oněch "dolních deset milionů" pracujících.

Film Loganovi parťáci je tedy odpovědí elitám: nejen vy jste chytří. My dole dokážeme také vymyslet a provést geniální akci, jen méně okázalou, víc zákulisní a podzemní. Tím se nakonec zdánliví matláci Loganovi liší od hrdinů filmů, jaké točí například bratři Coenové.

U Coenů se vždy vše legračně pokazí. U Soderbergha mohou být "great again" i ti, kterým mají liberální městské elity sklon se posmívat.