Ohlédni se s láskou a přijdeš o ni. Spisovatel Sander píše o dnešku s přihlédnutím ke komunismu

Láska jako záminka k emigraci. A přítel, který byl ve skutečnosti agentem komunistické rozvědky. Na těchto archetypech německý spisovatel Gregor Sander vystavěl svůj v češtině právě vydaný román. Základní otázka knihy nazvané Co by bylo přitom zní: co bylo doopravdy? A co je dnes?

Hrdinka knihy Astrid už jen vzpomíná na dávné punkové mládí ve východním Berlíně. Jednou se ale vypraví na výlet do Budapešti a její osobní historie se nečekaně zhmotní, ba zásadně přehodnotí: stará podezření týkající se spolupráce s tajnými službami se ukážou být nepodložená, naopak staří přátelé selhávají.

Na změnu vždy doplatí vztahy. Za pravdu se ale platit musí a láska je univerzální měnou. A Astrid je ochotná platit, možná chvílemi trochu nerada, ale přece.

K novému pohledu za železnou oponu se hrdinka dostává v současné Budapešti, tedy na místě, které podle spisovatele Sandera stále nese atributy komunismu. Zdálo by se, že tato dějová linie románu se může odehrávat kdekoliv na Východě, kde v hotelech zůstal zaprášený fialový plyš. Vzrušené repliky některých postav knihy o autoritativní vládě maďarské strany Fidesz však čtenáře záhy utvrdí, že autor si Budapešť nezvolil náhodou.

Tato logická paralela − tedy maďarský premiér Viktor Orbán jako následovník komunistických aparátčíků − je v knize sice nevyslovená, přesto ji lze brát jako podprahovou pointu.

Co by bylo je svým způsobem průtoková kniha. Čtenářem projde a nezanechá trvalou stopu. Onen průtok je přitom libý, vkusný a ambiciózní.

Co by bylo je tak trochu "béčkem" pár let starých Životů těch druhých. Temná atmosféra a bezútěšnost tohoto filmu knize Gregora Sandera chybí. Nepostrádá ovšem napětí a ochotu problematizovat dosud jasná stanoviska.

A hlavně: Sander je skvělý vypravěč. S bravurou popisuje atmosféru NDR, kterou jako rodák ze Schwerinu, kde přišel na svět roku 1968, důkladně zná. Kombinací současného příběhu s událostmi z konce 80. let se mu daří ozřejmit dnešek minulostí. Sander není ani samoúčelně krutý, a už vůbec ne plytce melancholický. Vystříhat se takových krajností není málo. Němci se zkrátka umějí ohlížet.