Sopranistka Pérezová na Dvořákovu Prahu přivede Boží bojovníky. Dvořák je plný barev, říká

Americká sopranistka, dcera ilegálních přistěhovalců Ailyn Pérezová má v předních světových operních domech dveře otevřené. Špičkovou pěvkyni a herečku na začátku hvězdné dráhy ve středu a ve čtvrtek uslyší Češi při provedeních Dvořákova Rekviem, která se uskuteční v rámci festivalu Dvořákova Praha.

Sopranistku doprovodí Česká filharmonie s dirigentem Jakubem Hrůšou a Pražský filharmonický sbor. Dále vystoupí mezzosopranistka Christianne Stotijnová, basista Jan Martiník a tenorista Michael Spyres.

"Jiná velká rekviem už jsem zpívala: Mozarta, Verdiho, Brahmse," vypočítává Pérezová v rozhovoru pro HN. "Dvořáka dělám poprvé. A uchvacuje mě způsob, jímž psal pro soprán," rozplývá se.

Pérezová se v americkém Chicagu narodila ilegálním mexickým přistěhovalcům. Ke zpěvu se dostala takřka náhodou: vždy ji zajímaly divadlo a hudba, hrála na violoncello i flétnu, podílela se na inscenacích školních muzikálů.

Jako první ve své rodině se dostala na vysokou školu − ovšem zpěv si zvolila jen proto, že prý měla větší šanci než být přijata k výuce nástrojové hry. Čtyři roky pak studovala zpěv na univerzitě v Indianě a další čtyři na Filadelfské akademii pěveckých umění, kde už dostávala první role v lokálních operních inscenacích.

Ve světě prorazila roku 2006, kdy se umístila na druhé příčce soutěže Operalia pěvce Plácida Dominga. Následovala pozvání do milánské La Scaly či do Salcburku.

Dodnes je Pérezová vděčná za Domingovu přízeň. "Absolvovali jsme spolu několik galakoncertů, přišel mě podpořit, když jsem zaskakovala ve Vídeňské státní opeře jako Violetta v Traviatě," líčí a zdůrazňuje, jak je Domingova ochranná ruka pro začínající pěvce důležitá.

Předloni Pérezová debutovala v newyorské Met coby Micaëla v Bizetově Carmen a hned upoutala pozornost generálního ředitele této scény Petera Gelba. V nynější sezoně ji obsadil do tří inscenací − Mozartovy Figarovy svatby, Gounodova Romea a Julie a titulní role v Massenetově opeře Thaïs. "Stát se operní pěvkyní bylo mým snem, ale nikdy jsem netušila, kolik mi to objeví hudby," rozplývá se Pérezová.

Dvořákovo Rekviem, které zazpívá v Praze, je trochu jinou mší za zemřelé, než na jaké je prý zvyklá. "Soprán většinou dostává andělskou roli, má být jakýmsi hlasem shůry," poznamenává. "U Dvořáka je to jiné. Soprán je tu krásně lidský a v šestém dílu Recordare zní, jako by Boží bojovníky vedl do bitvy. To se mi ještě v žádném rekviem nepřihodilo," podotýká.

"U autorů typu Pucciniho jsem zvyklá na melodrama, musím vyzpívat bolest a úzkost. Zato Dvořákova hudba je plná barev a tak mozartovsky průzračná," srovnává Pérezová.

Rekviem měl na letošní Dvořákově Praze dirigovat Jiří Bělohlávek, jehož Pérezová znala jen z nahrávek − po Bělohlávkově úmrtí nakonec závazek převzal Jakub Hrůša. "Když skladbu slyšíte v zemi, kde má tradici, vždy je to zážitek. Orchestra v La Scale hraje Verdiho po svém, má ho v krvi. Nemohu se dočkat, až teď Dvořáka uslyším v českých rukách," dodává Ailyn Pérezová.