Nekrolog: Tom Petty vyznával osvědčené rockové hodnoty, nechal za sebou nadčasové nahrávky

Klidně je možné, že Tom Petty v hudbě nikdy nevymyslel cokoliv nového. Držel se tradic amerického rock'n'rollu, folk rocku a blues, byl do nich zcela vrostlý. Nepodléhal dobovým módám, ani neurčoval trendy.

Tvorba zpěváka a kytaristy, jenž v úterý zemřel ve věku 66 let, však zněla natolik vitálně, že opravdu působila nově a čerstvě. To byl hlavní důvod Pettyho úspěchu: jednoduchý, důrazný zvuk a písně, v nichž nebylo nic umělého, chtěného ani vykalkulovaného.

Tom Petty se narodil v říjnu 1950, v různých kapelách hrál už jako středoškolák; ostatně právě kvůli hudbě nevydržel na studiích dlouho.

Od konce 60. let vystupoval s některými z muzikantů, kteří kolem něj později vytvořili kapelu The Heartbreakers. První album společně vydali roku 1976 − v době, kdy populární hudbě dominovalo disco a na druhé straně náročné artrockové nahrávky.

Podle písniček jako Breakdown se tehdy mohlo zdát, že na scéně se objevila rebelská kapela s punkovým ostřím, něco na způsob amerických Television nebo britských The Clash. Ostatně Petty měl první větší úspěchy právě v Británii, tehdy zachvácené punkovou horečkou.

Brzy se však vyjasnilo, že Tom Petty není bořitelem osvědčených hudebních hodnot, nýbrž jejich oddaným vyznavačem. Z jeho nahrávek ostatně není těžké vyčíst zřejmé vzory: americké garážové kapely, Byrds, Boba Dylana, Rolling Stones.

Někdy inklinoval k folkové melodičnosti, většinou spíš k zemitosti jižanského rocku. Jeho Heartbreakers hráli syrově a s nasazením, ale zas ne tak drsně, aby odradili běžné posluchače.

Své hudební vzory Petty nejen obdivoval, také s nimi pracoval. V roce 1988 posílil příležitostné sdružení − také by se dalo říci "superskupinu" − The Traveling Wilburys, kde působili Bob Dylan, George Harrison, Roy Orbison a Jeff Lynne. Zvuk jejich prvního alba o rok později výrazně ovlivnil Pettyho debutovou sólovou desku Full Moon Fever; ostatně spoluprodukoval ji právě Jeff Lynne.

Neznamenalo to, že by se Petty se svou původní kapelou Heartbreakers rozcházel, část sestavy hrála i na jeho sólové desce. Udržel si razantní a přitom barvitý zvuk, zároveň do něj vnesl nové nuance a hlavně přišel s několika opravdu velkými hity jako I Won't Back Down nebo Free Fallin'.

Hned další album, opět mimořádně úspěšné Into the Great Wide Open z roku 1991, už vyšlo znovu pod hlavičkou Heartbreakers.

Tehdy Tom Petty prožíval opravdu šťastné období: zařadil se mezi rockovou špičku, na jeho desky vycházely nadšené recenze a zároveň se velmi dobře prodávaly. Také album Wildflowers z roku 1994 bylo bestsellerem.

Někdy dokázal překvapit − třeba nápaditými videoklipy, které mu díky televizi MTV přivedly nové publikum. Příkladem může být poněkud šokující video ke skladbě Mary Jane's Last Dance, v němž Petty ztvárnil zřízence v márnici, který si z práce odveze pohlednou mrtvolu (hrála ji Kim Basingerová), doma ji obléká jako nevěstu a zkouší s ní tančit.

Taková nekrofilní témata rozhodně nebyla na MTV běžná, ale klip měl velký úspěch a byl oceněn jako nejlepší video za rok 1994 v kategorii zpěváků. Mimochodem: byla to také dobře napsaná písnička.

Později už Tom Petty tak výjimečných úspěchů nedosahoval. Byl sice velmi dobrým skladatelem, ale přece jen se nemohl měřit s největšími osobnostmi, třeba Dylanem nebo McCartneym, kteří dokázali určit zvuk celých hudebních období a pak se ještě dál proměňovat a ovlivňovat scénu.

Tom Petty spíš inteligentně nasával, co bylo ve vzduchu, a efektivně to rozvíjel. Na jeho deskách se též dají najít skladby, které fungovaly převážně jako výplň, a za všemi jeho úspěchy byla vedle nesporného talentu i velká dávka štěstí; jiní schopní a talentovaní mezitím prolétli hudebním nebem jako komety a málokdo si na ně za pár let vzpomněl.

Petty ovšem včas získal neotřesitelnou pozici člověka, který už nemusí nic dokazovat. Měl také dost soudnosti, a tak desky nevydával často; v tomto století všeho všudy tři alba.

Byl autentický a věřil si; přestože se kolem něj valily další a další módní hudební vlny, on se držel nadčasových hodnot. A nadčasové zůstanou i jeho nejlepší nahrávky.