Slavíček a ti druzí. Pražský hrad žije impresionismem, výstava však návštěvníka může zmást

Ta dáma má vlasy vyčesané do drdolu, jejž skrývá klobouk. Sedí na lavičce u potoka a soustředěně čte dopis. Nevnímá krásu letního dne, okolo její zamyšlené postavy tančí světelné odlesky, které slunce posílá korunami stromů. Malba od Antonína Slavíčka zve na dosud největší výstavu českého impresionismu, již v Jízdárně Pražského hradu pod názvem Světlo v obraze nyní uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes.

Slavíčkův obraz je navíc výjimečný tím, že byl zhruba padesát let nezvěstný, užívala se jen jeho černobílá reprodukce. "Pochází ze soukromé sbírky a teprve před časem prošel aukční síní Kodl," prozrazuje kurátor výstavy Michael Zachař a dodává, že Slavíček je nejčastějším autorem zastoupeným mezi dalšími téměř osmdesáti umělci − spolu s Václavem Radimským, Maxem Švabinským a Janem Preislerem.

Výstava ohromuje především rozsahem. Labyrint temně růžových stěn rozpůlených "alejí mistrů" a ještě prostory na galerii Jízdárny Pražského hradu zdobí bezmála šest set prací. Obrazy zhotovené z velké části na přelomu 19. a 20. století jsou rozděleny do tematických oddílů.

Objevují se tu zahrady a parky, vesnické i městské scenerie, zimní malby nebo mořské výjevy zvané mariny. Nejvíc zápůjček pochází z Národní galerie, od Správy Pražského hradu, ze sbírek Galerie hlavního města Prahy, regionálních muzeí a také od soukromníků, často aukčních domů.

Nenápadným magnetem přehlídky je obraz od otce impresionistů, Francouze Clauda Moneta. Poněkud ukrytá na galerii jízdárny visí jedna z jeho raných marin. "Je na ní vidět vliv Monetova vzoru Gustava Courbeta," říká kurátor, který při přípravě výstavy usiloval o větší zastoupení zahraničních impresionistů. 

"Kontaktovali jsme evropská muzea. Ale zadání k výstavě jsme dostali pouhý rok a čtvrt dopředu a velké instituce jsou zvyklé domlouvat zápůjčky dva až tři roky předem. Takže jsme byli bez šance."

Slavíček a ti druzí. Hrad žije impresionismem

Dalších 5
fotografií

I bez cizích zápůjček museli pořadatelé hodně třídit, vyřadili prý asi tři stovky děl. Doprovodný katalog, jenž ambiciózně pojímá impresionismus od jeho francouzských počátků, čítá patnáct set reprodukcí.

"Snažili jsme se velká jména jako Slavíček, Radimský, Švabinský, Uprka nebo Kuba doprovodit i jmény neznámými. Od nich jsme ale do výstavy vybrali jen jeden obraz, který snese tu úroveň," dodává Zachař, jenž se podílel již na velké hradní výstavě Má vlast − Pocta české krajinomalbě, konané na stejném místě před dvěma lety.

"Vše, co souviselo s impresionismem na přelomu století, se odehrávalo na půdě Spolku výtvarných umělců Mánes, který letos slaví 130 let. Proto nás Správa Pražského hradu znovu oslovila, abychom výstavu o impresionismu připravili," říká Zachař, který je autorem přehlídky spolu s předsedou spolku Ivanem Exnerem.

Mánesovské pozadí ovlivňuje poněkud skrytou koncepci výstavy. Ta je zamýšlená coby novodobé pokračování prvních mánesovských, ve své době velmi progresivních přehlídek, na nichž se díla impresionistů prolínala s pracemi symbolistů, realistů či secesním uměním. Také hradní výstava přimíchává díla odjinud, například plastiky.

"Výstava je pohledem spolku Mánes. Není jen o impresionismu, je o tom, jak se impresionismus vyvíjel, jak se rozkládal a jaké opoziční směry a deviace vznikaly," vysvětluje kurátor.

Jenomže návštěvníka může tento přístup zmást. Nejen proto, že výstava koncepci nijak nevysvětluje, neukazuje souvislosti a už vůbec ne "deviace" v různém pojetí českého impresionismu.

V expozici se navíc objevují i díla současníků, realistů či autorů zcela vzdálených stylů, což zmatení dovršuje. "Je naší snahou ukazovat i současnou tvorbu Mánesa, malířů i sochařů, kteří se vyrovnávali s lekcí impresionismu," vysvětluje Michael Zachař, podle něhož lze souvislosti dohledat v katalogu.

Objemnou knihu téměř za tři tisíce korun však těžko považovat za průvodce. Pravděpodobnější je, že návštěvník cizorodé kousky na výstavě prostě vytěsní. A užije si především Slavíčka a spol.