Básnířka Glücková vypráví snové historky, v zatím poslední sbírce odráží především stárnutí

S tvorbou uznávané americké básnířky Louise Glückové se čtenáři setkávají v českém překladu teprve podruhé, přestože už napsala skoro dvě desítky sbírek.

V roce 2014 jí vyšla zatím poslední, kterou nyní pod názvem Noc věrnosti a ctnosti uvádí Argo v překladu Terezy Vláškové jakožto čtvrtý svazek Edice angloamerických básníků.

Letos čtyřiasedmdesátiletá autorka za ni obdržela americkou Národní knižní cenu v kategorii poezie. Soubor textů odráží především stárnutí, vzpomínání a nejednoznačnost, která je s pamětí spojená.

Střídají se tu kratší básně v próze a delší poémy. Ačkoliv jde v řadě případů o převyprávěné historky nebo dialogy vyplouvající ze vzpomínek, jejich atmosféra je spíš nadreálná a snová. Glücková navíc nezastírá, že je intelektuálkou pohybující se mezi lidmi, pro které je duševní práce a tvorba určující.

Přítel romanopisec tak v básni Meč v kameni promlouvá slovy: "To kritici, prohlásil, / to oni mají nápady. My umělci / (zahrnul mezi ně i mě) − my umělci / jsme jenom děti, co si hrají."

Dětství se v textech objevuje opakovaně, například v ústřední básni, která líčí vztah mezi dvěma bratry a jejíž titul je nedorozuměním − zatímco malý chlapec nejprve slyší o bratrově knížce "o noci rytířské věrnosti a ctnosti", až později mu dojde "ne, neříkal noc, ale moc", a že jde o artušovskou legendu: v originále je záměna o něco výraznější − anglická slova "night" a "knight" se vyslovují prakticky stejně.

Právě drobná nepochopení a posuny významu jako by byly nepostradatelnou součástí lidského údělu. S nadhledem básnířka komentuje i stáří, ačkoliv ji zasahuje velmi citelně.

"Jednoho večera, když už jsem skoro spala, mi došlo, / že mám utrum se všemi těmi milostnými dobrodružstvími, / kterým jsem tak dlouho otročila. Utrum s láskou? / vyděsilo se srdce. A já mu na to řekla, že nás i tak ještě čeká / spousta nesmírných dobrodružství, a zároveň jsem doufala, že / je po mně nebude chtít / vyjmenovat," píše autorka v básni Dobrodružství a s každou další slokou se smrt zdá být blíž.

V textu Letní zahrada pak zazní i slova "Matka včera večer zemřela, / matka, která nikdy neumírá", jež si nelze nespojit s faktem, že Glücková vlastní matku v době psaní skutečně ve věku sto jedna let pochovala.

Ale podobně jako v Pulitzerovou cenou ověnčené sbírce Divoký kosatec, kterou před deseti lety česky vydal Opus, se rovněž v temných okamžicích Noci věrnosti a ctnosti objevuje naděje, zpravidla z přírody, a namísto smutku nabízí Glücková spíše smíření.

Jde o pozoruhodné čtení, které má v českém kontextu vzdálené blížence například v závěrečných sbírkách Violy Fischerové, Bohumily Grögerové nebo koneckonců i v Okujích Ivana Martina Jirouse.