Na Festival spisovatelů přijíždí autor špionážních románů Kanon, zabývá se studenou válkou

Přestože celý život pracoval v knižní branži, Američan Joseph Kanon si nebyl jist, zda umí napsat dobrý román. Raději ho vytvořil v tajnosti a rukopis literárnímu agentovi zaslal pod pseudonymem. Agent si text přečetl a okamžitě zavolal Kanonovi. "Jsi to ty, že jo?" ptal se. "Jen pokud se ti ten román líbí," opáčil Kanon.

Literárnímu agentovi se líbil. A próza nazvaná Los Alamos se následně zalíbila i milionům čtenářů. Joseph Kanon potom napsal ještě sedm dalších špionážních thrillerů, o nichž koncem týdne pohovoří na Festivalu spisovatelů Praha.

Kanon se specializuje na příběhy z období studené války, které zřídka proniknou mezi takzvanou vysokou literaturu. Letošní ročník Festivalu spisovatelů však přesahuje do politiky i společnosti a diskutovat se bude mimo jiné o dění v Rusku, což vysvětluje i Kanonovu účast.

"Lidé tehdy dělali rozhodnutí, která náš svět ovlivnila na desítky let dopředu. Když o nich dnes píšu, zároveň tak zkoumám, jak jsme se dostali k tomu, v čem žijeme," říká Kanon o období studené války v rozhovoru pro HN.

Přes třicet let Joseph Kanon pracoval jako redaktor a posléze manažer uznávaných nakladatelství Houghton Mifflin nebo E. P. Dutton.

Jeho literární dráhu však odstartovalo, teprve když roku 1995 navštívil Los Alamos, tedy město v Novém Mexiku, kde američtí vědci během druhé světové války pracovali na vývoji atomové bomby.

Kanon se pokusil vžít do jejich situace. "Los Alamos bylo jakési Silicon Valley čtyřicátých let. Mířila sem spousta mladých talentovaných lidí, kteří si mysleli, že slouží vlasti a dělají jen to nejlepší: snaží se pomoci USA, aby vyhrály válku," popisuje Kanon. "To, co vytvořili, ale mělo nedozírné důsledky. Přišlo mi to jako skvělé téma pro knihu."

Autor se pustil do důkladných rešerší a napsal knihu, jež míchá historické reálie s fikcí včetně smyšlené vraždy a nezákonné milostné aféry − tématy románu nazvaného jednoduše Los Alamos jsou loajalita, zrada, idealismus či vina. Próza zaznamenala mimořádný komerční úspěch, a tak Kanon začal psát další. Ty už situoval kupříkladu do Benátek či Istanbulu.

Částečně v Praze se odehrává jeho román z roku 1998 nazvaný The Prodigal Spy, vyprávějící o americkém synovi, který se snaží vypátrat, proč jeho otec zběhl na Východ. Jiný příběh o vraždě v poválečném Berlíně nazvaný The Good German byl před jedenácti lety zfilmován s herci Georgem Clooneym a Cate Blanchettovou − česká kina snímek promítala pod názvem Berlínské spiknutí.

Kanonova letošní, v pořadí osmá próza se jmenuje Defectors a zabývá se osudy lidí, kteří za studené války zběhli na opačnou stranu. Protagonistou je agent CIA Frank Weeks, jenž v 50. letech uprchne z USA do Sovětského svazu a roku 1961, tedy na vrcholu studené války, se rozhodne napsat odhalující životopisnou knihu. V Moskvě jej kvůli tomu navštíví jeho bratr Simon, pracovník newyorského nakladatelství.

Kniha líčí svět za železnou oponou i dilemata lidí žijících ve společnosti, která je prodchnutá korupcí či paranoiou. "Když jsem román začal psát, myslel jsem si, že studená válka skončila. Ale Vladimir Putin si přeje, aby se rok 1961 opakoval, aby byl svět opět rozdělen na dvě části. Akorát že dnes zažíváme takzvanou studenou informační válku, v níž Rusové postupují nesmírně agresivně," říká Kanon, podle nějž z této situace "nemůže vzejít nic dobrého".

Ve městech, kam situuje své romány, Kanon vždy tráví několik týdnů, aby vstřebal atmosféru a nastudoval souvislosti. Například v Praze byl prvně už roku 1969, tedy krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy.

V Moskvě zase pátral po osudech skutečných zběhů − zvlášť po britském dvojitém agentovi Kimu Philbym, který roku 1963 utekl do Sovětského svazu. "Chtěl jsem se co nejvíc přiblížit skutečnosti. Proto můj hrdina Frank v Moskvě bydlí jen kus od místa, kde žil skutečný Philby," líčí spisovatel.

Pro Kanonovy romány je typická morální neukotvenost. Zrádci a zběhové pro své činy mívají pochopitelné důvody a hrdinové usilující o dobré skutky nakonec končí s krví na rukou. "Měli bychom si připomínat tehdejší události a ptát se, co bychom na místě těch lidí dělali my. Jak se má člověk zachovat, když může vybírat jen ze samých špatných možností?" ptá se Joseph Kanon.