Češi vyžadují obranu země, nejsou ale ochotni za ni platit. Začínají tak patřit k nejslabším ze slabých

Když mluvíte o reálné obranyschopnosti Česka s vysokými armádními důstojníky, můžete zaslechnout vtip: "Před několika lety jsme stáli na okraji hluboké propasti, ale od té doby jsme udělali velký krok vpřed." Zní to cynicky, ale je to docela výstižné. Armáda je pro českou politickou reprezentaci stále jen verbální prioritou.

Zatímco potenciální protivníci armádní výdaje rychle zvyšují (Rusko vydává už přes pět procent HDP), u nás investice stagnují. Ani letos se nedostaneme příliš vysoko přes jedno procento HDP, přičemž závazek vůči NATO je dvojnásobný. Je pravda, že vojáků mírně přibývá, letos asi o tisícovku, takže se počet dostane na 24 tisíc. To je ale stále o šest tisíc méně, než by podle náčelníka generálního štábu Josefa Bečváře měla armáda mít. "V případě konfliktu by naše ozbrojené síly dokázaly samostatně ubránit maximálně jeden kraj a změna je v nedohlednu," popsal nedávno vojenský analytik Martin Koller.