Českého slavíka doběhly jeho metody

Přes dvacet let už trvá obnovená anketa Český slavík, kterou kompletně vlastní právník Jaroslav Těšínský přes svou firmu Musica Bohemica. Hlasování o popularitě zpěváků a skupin je normální součást showbyznysu. Ale asi jenom u nás si ho pořád můžeme užívat v podobě poněkud umazaného retra, které si do digitální doby přeneslo nejenom interprety, ale i předlistopadové pochyby o zpracování výsledků. Také ústupky komerčním partnerům za jejich sponzorské příspěvky na pořádání galavečera působí značně devadesátkově.

Anketa a její přenos si zkrátka táhnou dědictví minulých dob jako kouli na noze. Největší překvapení, které každoročně přináší, je fakt, že se ještě pořád koná. A o něco menší překvapení je, že celý cirkus funguje z ekonomického i diváckého pohledu. Letos byl Slavík zase nejsledovanější pořad večera, i když to už není taková sláva jako před lety.

Nehybnost ankety nejlépe vynikne při pohledu na tabulku s celkovými výsledky. Od roku 1996 tvoří český showbyznys jen kulisu pro předávání cen Karlu Gottovi a Lucii Bílé. Jinde po světě se tak nepřetržitá nadvláda moc nevidí, dokonce ani v bývalém socialistickém bloku. Ano, maďarská kapela Omega taky pořád vystupuje, ale nechodí si každý rok pro první místo v nějaké anketě v hlavním vysílacím čase.

Pohled na kompletní výsledkovou listinu Českého slavíka je pak střídavou cestou historií a bizarností tuzemské popové scény. Anebo promyšlený trolling: na 29. příčku mezi zpěvačkami se letos vyšvihla Olivie Žižková, jejímž největším hitem je facebookový klip Já volím SPD. Dostala víc bodů než Hana Hegerová nebo Leona Machálková.