Raper Eminem natočil své nejvíce politické album. Kritizuje Trumpa, neschovává se za slušnost

Také v hudbě lze pokazit hru se skvěle rozdanými kartami. Aktuálně pro to neexistuje lepší důkaz než právě vydané deváté studiové album rapera z amerického Detroitu Eminema. Dostalo název Revival a do vínku samé trumfy. Předně samotného autora − od chvíle, kdy se na svém předchozím albu v šestiminutovém strhujícím opusu Rap God prohlásil za hiphopového boha, tento jeho velkohubý status nikdo nezpochybnil. Nebylo proč.

Na jeho novince nyní účinkují hosté, jejichž jména se setrvale objevují v hitparádách na obou stranách oceánu. Mít na jedné desce Beyoncé, Eda Sheerana, Aliciu Keysovou, zpěvačku Pink, rockovou kapelu X-Ambassadors či textařku Skylar Grey zní jako jistý recept na úspěch. Zvlášť když pod devatenácti tracky jsou podepsaní ostřílení producenti jako Rick Rubin, jenž natáčel s Johnnym Cashem či Red Hot Chili Peppers, nebo Alex da Kid, spolupracovník Nicki Minajové a Dr. Dreho.

Eminem nastoluje silné a kontroverzní téma. Obal nahrávky halí americká vlajka, která při bližším pohledu skrývá raperův portrét s hlavou v dlaních. Při nedávném předávání hiphopových cen se Eminem blýskl spontánním, téměř pětiminutovým rapovým výlevem na téma Donald Trump.

Postava amerického prezidenta a jeho politika nenávisti, která podle Eminema dusí Spojené státy, je vedle vlastního sebezpytu, pochybování a všudypřítomných nadávek také tématem alba Revival. V raperově kariéře bezpochyby toho nejvíce politického.

Pětačtyřicetiletý Eminem se neschovává za slušnost a dospělost. Své verbální triky užívá s razancí frustrovaného mladíka, který byl pod svým alter egem schopen psychopaticky rapovat o tom, jak zabije a pohřbí bývalou manželku.

V jedné z nejvýraznějších nových skladeb Like Home, jejíž okamžitě povědomý refrén nazpívala Alicia Keysová, přímočaře nazývá Donalda Trumpa náckem, doporučuje mu vyřezat si svastiku s vlastním jménem a končí konstatováním, že Trump je v podstatě novodobý Adolf Hitler. "Nebudeš nám ničit zemi, grázle," řve Eminem důrazně. Ale ani v této chvíli nevyzařuje tu trochu hrozivou, avšak podmanivou energii, která stála v základech jeho úspěchu.

Úvodní píseň nové desky Walk on Water je určitě osobnější zpovědí, než byl začátkem tisíciletí chytlavý příběh psychicky vyšinutého fanouška Stana, protagonisty Eminemova velkého hitu. Přes minimalistické použití nástrojů ale výsledek tentokrát zní spíš jako zaměnitelný spasitelský cajdák.

Příliš přesvědčivý není ani Eminemův návrat ke kytarám. Jeho užití ikonického riffu I Love Rock’n’ Roll od kytaristky Joan Jettové sice není tak tristní, jako když se o něco podobného v televizi Nova kdysi pokusila moderátorka Tereza Pergnerová písní Čágo, šílenci, ale vkusné a funkční je to zhruba podobně. Tenhle nápad měli producenti Eminemovi rozmluvit. Rozpačitě a prvoplánově dopadlo též raperovo samplování hitu Zombie od skupiny Cranberries v jiném novém tracku.

Eminem na celém albu působí, jako by sázel na jistotu. Dílčí části desky mohou u posluchačů zafungovat, potenciálních singlů je zde spousta. Ale více než sedmdesátiminutové nahrávce chybí někdejší raperův přímočarý a nekompromisní tah. A zejména beat nebo rap, kterým by byl schopen vytrhnout a znovu zapůsobit plnokrevně.

V hudebním světě revival většinou hraje stejné věci jako originál, často i technicky stejně dobře, nebo dokonce lépe. Jenže originál to nikdy není. Ten název tak desku, na níž se Eminem celou dobu snaží připodobnit své někdejší slávě, vystihuje přesně.