Nesmělá performerka Chalánková vystavuje ve Ville Pellé. Její komiksy jsou černější než tma

Z výtvarnice Venduly Chalánkové vyzařuje klidná síla. Mluví potichu se stydlivým úsměvem, ale věty promýšlí a hovoří k věci. Moravským dialektem jednoduše vysvětluje, co sleduje svými díly. Ta působí jednoduše, vesele či vtipně jen na první pohled.

Dosud největší pražskou výstavu sedmatřicetileté umělkyně, která se se svou čtvrthodinovou přednáškou v rámci programu TED před čtyřmi lety stala hvězdou českého Facebooku, připravila pražská galerie Villa Pellé. Pod názvem AU! přehlídka potrvá do 15. dubna.

"Vendula Chalánková je nesmělá performerka, která maluje obrazy, z barevných papírů lepí existenciální komiksy černější než tma, občas šije pohádkové knížky, vesele animuje lidové písničky a k tomu v rámci své módní značky Zvrhlý vkus ještě občas vyrobí třeba náušnice z ibuprofenu," vypočítává Radek Wohlmuth, kurátor výstavy.

Ta začíná ve svatební síni Pelléovy vily, kde visí ilustrace ke knize Radima Kopáče zvané Dítě dnes. Dvouokénkové komiksy ukazují, jak dvouleté dítě "řeší" obyčejné situace.

"Radim Kopáč si každý den během celého roku zapisoval jeden výrok svého syna. Já měla od nakladatelství Meandr za úkol si některé ze záznamů vybrat a udělat k nim obrázky," popisuje umělkyně, která pro knihu zvolila osvědčenou metodu koláže − vystřihování a slepování barevných papírů. Postupovala tedy podobně jako u svých již také knižně vydaných "tragikomiksů" nebo při spolupráci s Českou televizí na animaci pořadu Zpívejte s námi.

Chalánková je dětské logice nakloněná, a tak skvěle vystihuje chytrolínské, úžasem naplněné a rovněž umanuté situace chlapečka − například když si "musí" vzít na noc do postele snítku pažitky, nebo klacíkem šťourá v hnízdě ploštic.

Mezi dětskými komiksy jsou čtyři malby, jež autorka s nadsázkou označuje za hyperrealistické. Ne každému divákovi ale dojde, co čistě bílé plátno s modrým, červeným, zeleným či fialovým pruhem na kraji obrazu znamená. Napoví teprve název: Nikdy nerezignujeme na vymáhání vašeho dluhu.

"Jsou to obálky s pruhem. Když je najdete ve své schránce, asi se leknete," říká malířka a dál už nechá pracovat představivost diváků. Mohou si obrazy vyložit jako aktuální připomínku dluhové pasti, v níž uvízly tisíce Čechů a pošťák jim nosí oznámení finančního úřadu, nebo jako příspěvek na téma rozpadu rodin, jež se nedokážou domluvit do chvíle, než obdrží soudní obsílku.

Hyperrealismus pokračuje i o patro výš. Uprostřed místnosti jsou ve dvou řadách postaveny obrazy stejných rozměrů s totožným, šedočerným šrafováním. Možná kdyby byla plátna instalována jinak, šlo by je považovat za geometrickou abstrakci. Šikmo nakloněné řady lesklých obdélníků ale každý snadno identifikuje: jsou to solární panely, respektive jejich věrné obrazy.

Instalace má název Plenér, což rozprostírá škálu možných interpretací. Nejsilnější je motiv změněné krajiny. "Tvář české krajiny vznikala hlavně v baroku, včetně malebných průhledů, kapliček, božích muk − teď místo toho máme tohle," říká kurátor Wohlmuth před obrazy, které jsou částečně také záznamem absurdní performance.

Jak ukazuje fotografie na konci místnosti, Chalánková po vzoru malířů dřívějších generací chodila zachycovat krajinnou dominantu do plenéru. Místo romantického výhledu se vší vážností překreslovala černošedé čtverečky.

Jednou za ní během práce přišel pán z údržby solárního pole. "Volali mu, že prý viděli na kameře, jak jim někdo panely krade a odnáší," dodává autorka.

Na výstavě nechybějí ani pověstné tragikomiksy, v nichž se prý autorka inspiruje vlastním životem. Je tu také gauč a křesla sešité z kostkovaných tašek "od Vietnamců" nebo již známý betlém nazvaný Ježíškův hattrick, vyrobený ze stolního fotbalu.

"Byla to školní práce. Betlém pak putoval po výstavách a ztratil se. Nyní se našel sběratel, který Vendulku přemluvil, aby udělala remake," dodává kurátor.