Čeho se vyvarovat při sbírání umění?

Pavla Kosař, jednatelka aukčního domu Etcetera

Nemyslím si, že existuje nějaký jednoznačný návod na to, čemu se vyhnout při sbírání umění. Každý segment má svá specifika a rozdílné problémy. U moderny se asi nejvíc budete obávat o autenticitu díla, u současného umění pak například o trvanlivost nových materiálů. Univerzální rada zní: Vyhněte se jakémukoliv nátlaku, vše si rozmyslete a řiďte se na prvním místě svým úsudkem.

Skvělá sbírka se dá vybudovat bez ohledu na sociální postavení, velikost bankovního konta či vily. Je třeba se toho nebát; drobným chybám a přehmatům se nevyhne žádný začínající sběratel. Sbírka se bude postupně vyvíjet a akvizice, kterých je dobré se zbavit, samy vykrystalizují. Není špatné začít s nákupy levnějších děl. Důležité je nechtít všechno, sbírání není o kvantitě, je podstatné soustředit se na ta nejlepší díla.

V každém případě nakupujte od odborníků a důvěryhodných zdrojů a vyžadujte co nejvíce informací, dokumentaci i prověřenou provenienci. Nespoléhejte jen na ostatní, studujte, čtěte, choďte na výstavy. Trh s uměním je nezbytné vnímat v širších souvislostech a neřídit se jen trendy, módními vlivy, cenami a křivkou prodaných či neprodaných položek.

A řadě problémů se vyhnete, pokud nakupujete díla, která vám opravdu přináší radost.

Filip Polanský, majitel Polansky Gallery

Zmínil bych dvě zdánlivě odlišné věci, které spolu souvisí víc, než by se na první pohled zdálo. Zaprvé je dobré si neustále připomínat, že obchodně úspěšný umělec a kvalitní umění nemusí být nutně spojené nádoby. Je běžné, že dobrý umělec, který tvoří díla mimo aktuální trendy, se těžko prosazuje a nějakou dobu zůstává nedoceněný. Dával bych si tedy pozor na uměle nafouknuté bubliny.

To úzce souvisí s druhou věcí, která se týká vztahu zastupující galerie, umělce a sběratele. Je velký rozdíl mezi skutečným zastupováním umělců a pouhým zprostředkováním prodeje jejich děl. Nejvíc je to patrné u mladých začínajících umělců, které galerie podporuje při vstupu na uměleckou scénu. Soustavná galerijní práce pomáhá umělcům obstát především v mezinárodním prostředí. Bez toho je prosazení umělce v širším kontextu, který má zpětně vliv na jeho postavení a vývoj cen jeho děl, prakticky neproveditelné.

V českém prostředí funguje zatím poměrně málo soukromých galerií a navíc krátkou dobu. Pořád ještě bohužel není zažité, že primární trh se současným uměním je tvořený galeriemi, a nikoliv aukcemi, on-line portály či překupníky. Navíc stále existuje klišé o tom, že zastupující galerie pouze zvyšuje cenu umělcových děl, a je tedy v podstatě zbytečná. Proto někteří sběratelé mají tendenci galerie obcházet, což je ve výsledku krátkozraké a kontraproduktivní pro všechny zúčastněné strany.

Vztah galeristy, umělce a sběratele musí být založen především na důvěře, protože jen tak je možné rozvíjet vzájemnou spolupráci.

Jan Třeštík, majitel Hauch Gallery

Krátkou odpovědí by bylo vyvarovat se koupě "špatného umění". Tím se však logicky nabízí otázka, co je špatné a co dobré umění. Téma, které provokuje jak sběratele, tak teoretiky, umělce a další zájemce o svět umění. Jednoduchá a jasná odpověď neexistuje a různé pokusy o definici odkazují k hlubšímu studiu umění. Co platí univerzálně pro všechny milovníky umění? Nazírat koupi umění jako cestu za objevováním něčeho krásného a hodnotného (kvality).

Sběratel profesionál při tvorbě sbírky sleduje různá kritéria a nároky − jaké autory či období chce sbírat, jaké jsou jeho finanční možnosti, jakého cíle chce dosáhnout a podobně. Laik si umění kupuje, protože ho má rád a těší jej. Sběratel profesionál většinou spolupracuje od začátku s poradci a odborníky, navštěvuje galerie, muzea, ateliéry umělců, vyhledává a navštěvuje aukce, umělecké veletrhy, zkrátka vyvíjí jiný typ úsilí a energie než laik, který si jej pořizuje pro své potěšení bez dalších nároků.

Společné oběma přístupům by mělo být, že člověk si pořizuje nejen to, co jej těší, ale co představuje určitou "uměleckou kvalitu". Nejpřirozenější cestou je vlastní zájem o věc, navštěvovat galerie a muzea a zjistit, co mám rád. Pokud zvolím tuto "uvědomělou" cestu, tak tím zmenšuji riziko, že koupím falzum, nějaký brak či zcela předražené dílo. Negativní zkušenosti se nevyhne asi nikdo z nás, ať už je profesionál či laik, a svým způsobem ke sbírání patří. Jinak by to nebylo přece dobrodružství, které vyvolává v lidech takové emoce.

Irena Velková, ředitelka Aukčního domu Sýpka

Při tvorbě sbírky výtvarného umění je snadné podlehnout náladám a výkyvům trhu s uměním. Může jít o zaměňování dosažených aukčních výsledků se skutečným měřítkem kvality, což můžeme sledovat u některých děl autorů tvořících od 60. do 80. let 20. století. I u staršího umění 30. až 60. let vnímáme stále nedostatečný odstup kritiků i publika odrážející se v často nepřiměřeně nízkých prodejních výsledcích. Stejně tak může jít o nekritický obdiv k současným mladým umělcům do 35 let, vyvolaný často účelově.

Nezbývá než přistupovat k dílům s velkou mírou vlastního kritického myšlení a sledovat názory odborníků. Pozor, i ty však mohou podléhat módním vlnám šířeným odborným i všeobecným tiskem, kurátory, laiky, odbornou diskusí, a to v oblastech výtvarných směrů, období, stylů, jednotlivých autorů i galerií.

Že je možné se těmto nástrahám vyhnout, dokazují třeba sbírka Neue Galerie v New Yorku nebo sbírka profesora Miloše Stehlíka, která je zpřístupněná veřejnosti v prostorách knihovny benediktinského kláštera v Rajhradě a může nám posloužit jako následováníhodný příklad.

V neposlední řadě by se měl sběratel vyvarovat zbrklosti i nerozhodnosti, nechť promluví raději oči a srdce nežli rozum.

Alexandra Špoková, finanční ředitelka fondu Pro arte

Vyvarujte se rad špatných rádců. Kdyby jediným kritériem vyhodnocení nákupu byla pouze radost z vlastnictví daného díla, při respektování vlastní finanční situace by neexistovala špatná řešení. Realita však bývá složitější. Umění je do velké míry založeno na sdílení, zakoupené dílo ukazujete přátelům, v určitém smyslu dotváří vaši osobnost. V tu chvíli samozřejmě chcete, aby bylo vnímáno jako kvalitní a tím byl potvrzen i váš subjektivní vkus.

Nezanedbatelná je také finanční stránka. Často je sice spíše vedlejší motivací, přesto jako vlastník uměleckého díla většinou doufáte minimálně v uchování hodnoty, kterou jste do něj vložili, nejlépe však v její nárůst.

Pro naplnění těchto dalších očekávání je nutná hluboká znalost trhu s uměním, schopnost rozpoznat kvalitu a adekvátně ji ocenit. K tomu je zapotřebí dlouhodobá časová investice, krátkodobá a krátkozraká řešení nefungují.

Pokud od své akvizice čekáte více než jen čisté estetické potěšení, je rozumné obklopit se alespoň zpočátku lidmi, kteří výše uvedenými znalostmi disponují, a po jejich boku se vydat na fascinující cestu poznání a budování vlastní sbírky.

Dmitry Shutov, majitel internetové aukční síně eStarožitnosti.cz

Velkým rizikem stále zůstává potenciální koupě falzifikátu. Zejména v dnešní době, kdy roste počet internetových aukcí a některé aukční síně pořádají aukce každý měsíc, toto riziko spíše roste. Při aukční nabídce přesahující v některých případech deset tisíc uměleckých děl za rok je možnost výskytu falzifikátů téměř nevyhnutelná.

Nejlepší obranou proto je nakupovat pouze u prověřených prodejců, kteří spolupracují s předními znalci a restaurátory v daném oboru. V maximální míře také využijte předaukční výstavy, které umožňují předem se detailně seznámit s dílem i příslušnou dokumentací. Naše aukční síň patří rozlohou přes 400 metrů čtverečních k největším v Praze a všechny nabízené položky si může každý zájemce osobně prohlédnout již dva týdny před začátkem aukce. To by mělo být u seriózních prodejců samozřejmostí.