Takový most jsem nikde neviděl, proč se o něj nestaráte? řekl o Libeňském mostu architekt z Itálie. I díky němu vznikly petice na záchranu stavby

Před čtyřmi lety přijel za Adamem Scheinherrem, který se krátce předtím přestěhoval z jižních Čech do pražských Holešovic, kamarád z Itálie − architekt. A poprosil ho, aby jej provedl Prahou, zejména po kubistických stavbách.

Scheinherr zjistil, že jednu památku s kubistickými prvky má kousek od domu − Libeňský most, který ve dvacátých letech minulého století navrhli architekt Pavel Janák a projektant František Mencl. Italského architekta Libeňský most okouzlil, jen ho překvapilo, v jakém je stavu. "Říkal, že takový most nikde jinde na světě neviděl, a ptal se, proč se o tak krásnou stavbu nestaráme," vzpomíná Scheinherr.

To byl důvod, proč se jednatřicetiletý fyzik začal o Libeňský most hlouběji zajímat. "Zjistil jsem, že ho nejen nechtějí opravit, ale že se ho chystají zbourat a postavit nový, širší," popisuje Scheinherr. Zajímalo ho, proč se má most rozšířit, a chtěl po magistrátu dopravní koncepci. "Honili mě od čerta k ďáblu, říkali, že ji nikdo nemá, že byla skartována," říká.

Při svém pátrání zjistil, že už v roce 2004 město nechalo nový most naprojektovat a v roce 2013 odsouhlasilo dvoukolovou soutěž na jeho zhotovitele. Rada města odhadla cenu na 1,9 miliardy korun bez DPH. Samotný most měl ale spolknout jen čtvrtinu, zbytek měl padnout na rozšíření komunikace v okolí mostu a nájezdy do připravovaného tunelu pod Palmovkou. Formálně se sice mluvilo o rekonstrukci, ale z původního mostu měly zůstat jen pilíře. Nová konstrukce měla být o několik metrů širší, aby se tam vešly další dva pruhy pro auta. Ze stavebního povolení pak Scheinherr zjistil, že pro rok 2010 se předpokládal provoz 28 500 aut denně − a při počtu nad 25 tisíc aut denně se dle normy doporučuje mít v každém směru dva pruhy.

"Počet aut na mostě ale klesá a v posledních třech letech byl 17 tisíc denně," poukazuje Scheinherr. S několika známými − architekty či dalšími experty − proto začal organizovat petice za záchranu mostu, a v roce 2015 dokonce založil iniciativu Libeňský most Nebourat, Nerozšiřovat. "Bourání takové památky, jediného mostu s kubistickými prvky na světě, je neodůvodněné. Navíc jsem přišel na to, že nikdo neprohlásil, že je neopravitelný," vysvětluje Scheinherr.

Most se rekonstruoval již jednou, v roce 1984. Práce však tehdy nabraly skluz, a aby se stihl znovu slavnostně otevřít spolu s dalšími dvěma stanicemi metra, Vltavská a Fučíkova (dnes Nádraží Holešovice), k výročí Velké říjnové socialistické revoluce, opravila se jen tramvajová trať na povrchu. Na vnitřek mostu, který to potřeboval víc, už nedošlo. "Kdyby se to tehdy neodfláklo, dnešní situace by vůbec nenastala," je přesvědčen Scheinherr.

Boje o Libeňský most

Jak necitlivě tehdy město k mostu přistupovalo (a nadále přistupuje), ukazují například "parazitní" lampy. K původním betonovým lucernám přibyly další ocelové, které jsou na ně nalepeny zezadu a jsou o několik metrů vyšší. "Přitom pokud by bylo potřeba víc světla, mohli dát do těch původních silnější svítidla," poukazuje Scheinherr.

Devět nezávislých expertů

Další oprava se začala připravovat v roce 1996. V roce 2002 však přišla povodeň a po ní se již začalo s přípravou nového mostu.