PRO PÁR

Třeboňsko a Česká Kanada

Možná to znáte taky: manželku či přítelkyni na kolo sice přemluvíte, ale vy byste si přece jen dali trochu víc než jen 30 kilometrů po rovině. Máme řešení. Dopoledne se se svou polovičkou vydejte na nenáročnou a řádně rovinatou vyjížďku podél rybníků a odpoledne si střihněte dvě tři hodinky sólo do kopců (ona to při dovolené dvakrát za týden při odpoledním kafi vydrží). Lokalita: rozhraní Třeboňska (roviny) a České Kanady (aspoň trochu kopce).

Ideálním východiskem pro tento "cyklo familybuilding" je Chlum u Třeboně a okolí. Jižní část Třeboňské pánve je protkaná cyklostezkami, a i když je kraj rovinatý, nudit se nebudete − trasy se vinou borovými lesy a kolem desítek rybníků. Společně se pěkně projedete třeba po tzv. Lužnické cyklotrase, která zhruba sleduje tok řeky Lužnice. Výhodou je, že paralelně vede železniční trať, není tedy nutno jet tam a zpět stejnou trasou. Například úsek z Lomnice nad Lužnicí do Majdaleny (obojí na trati) měří po cyklotrase 30 kilometrů, je zcela prost kopců a cestou přejedete i hráz největšího rybníka, Rožmberku. Podobná, stejně dlouhá varianta jižním směrem vás zavede podél česko-rakouské hranice do dvojměstí Gmünd / České Velenice. Na této větvi potkáte mnohem méně cyklistů a můžete prokličkovat i po rakouském území. Zpátky zase vlakem.

Česká Kanada (na fotce Jindřichův Hradec) je jednou z nejhezčích oblastí pro sportovní jízdu v Čechách.
Česká Kanada (na fotce Jindřichův Hradec) je jednou z nejhezčích oblastí pro sportovní jízdu v Čechách.
Foto: Shutterstock

Sportovnější okruhy míří z Chlumu na zvlněnou náhorní plošinu tzv. České Kanady, do okolí Nové Bystřice. Alpy to sice nejsou, ale asi 200metrové převýšení z Chlumu znát je. Můžete to vzít i přímo přes rakouskou obec Haugschlag. Z Bystřice se dá pokračovat po lesních asfaltkách do zapomenutého výběžku českého území jižně od Starého Města pod Landštejnem, kde minete skrovné ruiny několika zaniklých obcí. Nebo − máte-li s sebou silniční kolo − zalehněte za řidítka na cestě z Nové Bystřice směrem na Jindřichův Hradec. Táhlá stoupání a klesání, střídání lesů a luk v kombinaci s kvalitním asfaltem a nepříliš silným provozem vytvářejí jeden z nejpěknějších úseků pro sportovní jízdu v celých Čechách. Summa summarum to i s návratem do Chlumu ujedete do tří hodin.

Lokalita: Třeboňsko, jižní část
Charakter: roviny kolem Lužnice, zvlněný terén v České Kanadě
Noclehy: na jednom místě, ideálně Chlum u Třeboně a okolí
Čas: podle libosti

Singltreky

Nápad zřídit terénní, přírodě blízkou trasu pro cyklisty širokou pro jedno kolo se zrodil ve Velké Británii. Pro takové stezky se ujal název singltrek (z angl. single-track –jediná stopa). Do Česka tento model dorazil až před 10 lety, ovšem rychle si získal mnoho příznivců. Když se to umí, cyklisté se na trase ladně pohupují a jakoby plují – doprava i doleva, nahoru i dolů. Singltreky typicky procházejí kopcovitým terénem převážně v lese a v drtivé většině využívají přirozenou linku terénu jen s minimem umělých můstků, náklopů v zatáčkách apod. Trasy obvykle postrádají drastická stoupání/klesání a jsou zásadně jednosměrné. Prvním zprovozněným singltrekem v Česku byl Singltrek Pod Smrkem v Jizerských horách. Dnes tu najdete kolem 80 km tras různé obtížnosti, od těch vhodných pro děti až po náročnější; za východisko slouží Nové Město pod Smrkem a Lázně Libverda. Kvalitní singltreky včetně velmi obtížných tras vinoucích se mezi obřími žulovými kameny nabízejí Rychlebské stezky v Javornickém výběžku ve Slezsku. Tady vznikly singltreky rekonstrukcí starých, léta nepoužívaných lesnických tras, východiskem je obec Černá Voda. V posledních letech se v Česku objevily i další, rozsahem menší singltrekové trasy, například u Nového Města na Moravě či nedaleko Jedovnice v Moravském krasu. Pro dobrý zážitek ze singltreku potřebujete solidní horské kolo a alespoň základní zkušenost z terénu. Ve větších singltrekových areálech najdete půjčovny kol, servis, občerstvení a další zázemí.

PRO RODINY S DĚTMI

Podél Dunaje i nad něj

Kvalitní cyklostezky i perfektní značení, a pokud pojedete chvíli po silnici, tak potkáte vesměs ohleduplné řidiče. To je dostatek důvodů, proč se na cyklovýlet s dětmi vydat na západ. Tří- až čtyřdenní cykloputování z Regensburgu do Pasova vás nejprve protáhne kolem horního Dunaje, a aby to celé nebylo tak jednotvárné, druhá polovina trasy zajede do podhůří Bavorského lesa.

Výlet, který se dá pojmout i jako prodloužený víkend, začnete ve staroslavném Regensburgu (Řezně), jednom z historicky nejvýznamnějších německých měst. Než se "nalodíte" na páteřní cyklostezku podél Dunaje (Donauradweg), určitě si projeďte starou část města − povinností by měla být návštěva katedrály a starobylého mostu přes Dunaj. Regensburg je k cyklistům vstřícný a z Česka je také snadno dostupný; denně tam jezdí několik přímých vlaků z Prahy, které přepravují i kola.

Dunajská cyklostezka vás vede nejprve po levém břehu řeky, prvním výraznějším bodem je po 10 kilometrech "chrám německých ctností" Walhalla. Odbočka je značená a nahoru k památníku, záměrně připomínajícímu antický chrám, je dobré vyjet už jen pro krásný výhled. Uvnitř lze děti nenásilně poučit o velkých postavách německých dějin, jejichž sochy a busty se tam nacházejí. Pod Walhallou se řeka začne výrazně kroutit, objedete několik velkých slepých ramen. Dalším zřetelným krajinným prvkem je až kopec Bogenberg nad levým břehem, korunovaný siluetou kostela.

Poklidné je i pokračování směrem k Deggendorfu, stezka vede vesměs po separátním asfaltovém tělesu těsně vedle řeky, jen malé kousky vás zavedou na vedlejší silnice. V Deggendorfu budete mít za sebou rovnou stovku kilometrů. Za dalších slabých 10 kilometrů budete míjet velké pískovny s báječnou možností koupání a hned za nimi, u mohutného kláštera Niederalteich, se s Dunajem rozloučíte. Tady totiž odbočuje cyklostezka Donau-Ilz-Radweg, vedená převážně po tělese zrušené železnice, do podhůří Bavorského lesa. Dlouhá je 55 kilometrů a převládají na ní dlouhá, ale mírná klesání a stoupání − taková, aby je v minulosti zvládl vlak. Až do Tittlingu, což je nejvyšší bod trasy (520 m), pojedete po asfaltu, následující dlouhý sjezd do údolí Ilzu vede po kvalitní šotolině.

Tří- až čtyřdenní putování z Regensburgu (na fotce) do Pasova ocení hlavně rodiny s dětmi.
Tří- až čtyřdenní putování z Regensburgu do Pasova ocení hlavně rodiny s dětmi.
Foto: Shutterstock

V lokalitě Kalteneck v hlubokém údolí Ilzu doporučujeme cyklostezku Donau-Ilz opustit a vystoupat do nedaleké obce Hutthurm (značeno). To je největší kopec celé cesty, budiž však útěchou, že pak už vás čeká vesměs jen příjemné klesání. Závěrečných 12 kilometrů do Passau je bohatých na výhledy a samo město, mimořádně malebně rozložené na soutoku Dunaje, Innu a Ilzu, skýtá přehršel zajímavostí v čele s majestátní katedrálou, která se před vámi objeví po průjezdu krátkým tunelem. Zpět do Regensburgu, případně zpět do Čech, se snadno dopravíte po železnici.

Start: Regensburg
Cíl: Passau
Délka: 190 km
Charakter: Úsek podél Dunaje je snadný, po téměř absolutní rovině. Z Niederalteichu se trasa mírně vlní, ale stále zůstává nenáročná.
Noclehy: Ubytovací možnosti jsou všude zřetelně značené − až se vám už nebude chtít dál, poptejte se na nocleh okolo.
Čas: s dětmi 3 až 4 dny

PRO SPORTOVCE

Krušnohorská magistrála

Nenechte se zmást častým klišé "Krušné hory mají strmé svahy, ale ploché vrcholy". Páteřní cyklostezka překonávající Krušné hory v celé jejich délce od Chebu do Děčína, pomístně zvaná Krušnohorská magistrála, není žádný snadný podnik − i poté co vystoupáte na "ploché vrcholy", se můžete docela dost nadřít. Trasa je to ale krásná. Vystřídáte hluboké lesy, otevřené náhorní planiny, báječné rozhledové vrcholy.

Krušnohorská magistrála je poměrně náročná trasa s řadou dlouhých i příkrých stoupání.
Krušnohorská magistrála je poměrně náročná trasa s řadou dlouhých i příkrých stoupání.
Foto: Shutterstock

Na cestě Krušnými horami ujedete asi 240 kilometrů a nastoupáte 4000 metrů, což je poměrně dost. Trasu je dobré rozložit do tří až čtyř dnů s tím, že nejvíc do kopců pojedete v první polovině. Cyklotrasa nesoucí číslo 23 se většinou vine v blízkosti česko-německé hranice, zčásti po vedlejších silničkách, zčásti po vyasfaltovaných lesních cestách, najdou se ale i úseky se šotolinou. K highlightům patří úsek kolem Božího Daru, kde se nabízí možnost krátké odbočky na nejvyšší krušnohorské vrcholy, český Klínovec (1244 m) nebo saský Fichtelberg (1215 m). Na oba vede asfaltka. Další pěkný úsek vede od přehrady Přísečnice liduprázdnými pohraničními lesy kolem Hory Svatého Šebestiána, půvabný je i samý závěr trasy kolem Děčínského Sněžníku.

Start: Cheb
Cíl: Děčín
Délka: 240 km
Charakter: poměrně náročná trasa s řadou dlouhých i příkrých stoupání
Noclehy: Trasa sice prochází řídce osídlenou krajinou, ubytování je přesto většinou dostatek. Slabší je to v úseku mezi Vejprty a Horou Svaté Kateřiny; na saské straně je hotelů a penzionů více.
Čas: 3 až 4 dny

PRO MILOVNÍKY VÍNA

Moravské vinařské stezky

Z názvu je jasné, že o prosté polykání kilometrů tady nepůjde. Systém Moravských vinařských stezek propojuje hlavní vinorodé oblasti v Česku, tedy území jižní Moravy od Znojma až po Uherské Hradiště. Trasy jsou koncipované tak, aby procházely všemi důležitými vinařskými obcemi, proto se často silně "klikatí". Největší provoz tu čekejte zkraje podzimu při vinobraní, většina vinných sklepů je ale samozřejmě otevřených i mimo tuto dobu.

Základ vinařských stezek tvoří páteřní trasa spojující Znojmo s Uherským Hradištěm.
Základ vinařských stezek tvoří páteřní trasa spojující Znojmo s Uherským Hradištěm.
Foto: archiv HN

Základem sítě vinařských stezek je páteřní, téměř 300 kilometrů dlouhá trasa spojující Znojmo s Uherským Hradištěm. Z proslulých vinařských lokalit na ní narazíte například na Šatov, Velké Pavlovice či Kobylí. Z páteřní trasy odbočuje desítka dalších, kratších tras. Velmi populární je například Strážnická vinařská trasa − 100 kilometrů dlouhý okruh prochází i kolem ikonických vinařských sklepů v Petrově-Plžích. Profilem o něco náročnější jsou vinařské cyklostezky kolem Kyjova (95 km), které vedou převážně kopcovitým terénem. Systém vinařských stezek zasahuje i na Slovensko do okolí Skalice. Jihomoravské vinařské stezky jsou v terénu vyznačeny grafickými symboly odlišnými pro každou větev. Množství sklepů po trase může být lákavé, přesto však konzumaci vína nechte při cykloputování pokud možno na večer. Co do požívání alkoholu totiž platí pro cyklisty stejná pravidla jako pro řidiče motorových vozidel, tedy nulová tolerance.

Lokalita: jižní Morava
Délka: síť 1200 km vinařských stezek
Charakter: rovinatý až mírně zvlněný povrch
Noclehy: Vinařské stezky vedou hustě osídlenou krajinou, o ubytovací možnosti není nouze.
Čas: podle libosti

PRO SILNIČÁŘE

Jeseníky: výš už to nejde

Nejlepší české kopce pro silniční cyklisty najdete v Jeseníkách. Dlouhé a táhlé stejně jako strmé střechy, na cestách se snesitelně malým provozem a dnes už vesměs i se slušně kvalitním asfaltem. Na jesenický vrchařský kemp se zabydlete ve městě Jeseník či blízkém okolí a těšte se na následující výzvy:

− Okruh přes Červenohorské sedlo (1013 m) a Ramzovské sedlo (760 m), po směru hodinových ručiček. To je jesenická klasika, dlouhá jen 65 kilometrů, ale kumulovaně nastoupáte 1250 metrů. Zejména úvodní 10kilometrový stoupák z Domašova na Červenohorské sedlo je famózní, byť poměrně mírný, se sklonem do 8 %; dolů ze sedla zase vedou nádherné serpentiny. Zbylé dva kopce, na Přemyslovské a Ramzovské sedlo, jsou už o poznání snazší. S rovinkami tady nepočítejte vůbec.

− Okruh přes Vidly, Karlovu Studánku a Rejvíz vypadá opticky snadněji, neboť mu chybí "ikona" typu Červenohorského sedla, ale zdání klame. Cesta je jednak o něco delší (70 km) a také víc nastoupáte (1450 m). Hlavně první kopec, na Videlské sedlo, je v závěru řádně strmý a zabrat dá i následující, byť kratší stoupání do průsmyku Pod Lyrou. Sladkou odměnu na závěr představuje osmikilometrové, příjemně mírné klesání z plošiny kolem Rejvízu do Jeseníku.

Praděd je nejvyšší legálně dosažitelný „cyklobod“ v zemi.
Praděd je nejvyšší legálně dosažitelný „cyklobod“ v zemi.
Foto: Shutterstock

− V itineráři nesmí chybět: vrchol Pradědu, nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku, na který vede pěkná asfaltka. Z centra Vrbna pod Pradědem je to rovných tisíc metrů převýšení na dvaceti horizontálních kilometrech. Až do Karlovy Studánky se stoupá mírně a řádně přituhne teprve za rozcestím Hvězda v polovině trasy. Následujících šest kilometrů šlapete na "morál": silnička se mírně kroutí lesem ve zdánlivě nekončícím a pěkně prudkém stoupání, na pěti a půl kilometrech na výškoměru přibude skoro 500 metrů. A když konečně vyjedete z lesa a cílový Praděd se objeví blízko (byť stále dost vysoko) před vámi, už víte, že to dáte. Bingo, výš než na Praděd (1492 m) se na kole v této zemi vyjet nedá. Zpátky se dostanete stejnou cestou bez potřeby jediného šlápnutí − jen si hlídejte rychlost a nespoléhejte na to, že proti nemůže nic jet.

Lokalita: severní Morava / Slezsko
Charakter: náročné okruhy pro silničáře
Noclehy: na jednom místě, ideálně Jeseník a okolí
Čas: podle libosti