Větší rozvoj elektromobility závisí především na vládách

Poradenská firma Royal HaskoningDHV se zaměřuje na oblast elektromobility a udržitelného rozvoje. V současnosti zaměstnává zhruba 6000 lidí a provozuje pobočky ve třiceti zemích světa, jednu malou kancelář otevřela také v Praze. Jako konzultantka v rámci projektu, který má za cíl podporovat růst elektromobility v nizozemských městech, pro tuto společnost pracuje také Jantine Zwinkelsová. Ta navštívila na konci května Prahu, protože přijela přednášet na konferenci Elektromobilita 2018. Při té příležitosti jsme s ní mluvili také o tom, jak se firma, ve které působí, rozhodla jít příkladem a svůj vozový park jako jedna z prvních v Nizozemsku kompletně přeměnila na elektrický. Elektromobilem jezdí i její generální ředitel.

HN: Jak si Nizozemsko v elektromobilitě stojí?

Hrdě mohu prohlásit, že patříme mezi ty evropské země, které rychle přešly na inovativní technologie a jsou v přechodu na elektromobilitu zřejmě nejdál. Velmi to podporuje nejen přístup vlády a schvalování vztahujících se nařízení a pobídek, ale také jednotlivá města s různými dalšími výhodami pro budování infrastruktury. Vláda i různé neziskové organizace komunikují s firmami, jako jsme my, a to nejen o prodejích elektromobilů, ale také o tom, jak zlepšit infrastrukturu pro jejich dobíjení. Dokonce od roku 2030 se mají v Nizozemsku prodávat výhradně elektromobily.

HN: To je hodně ambiciózní představa. Jak toho chcete dosáhnout?

Věřím, že je to reálné. Trh se totiž u nás opravdu rozběhl. V dubnu letošního roku jsme měli na nizozemských silnicích zhruba 25 tisíc vozů čistě na elektrický pohon. Ale ještě pozoruhodnější je, že je u nás v provozu 36 000 nabíjecích stanic (pro srovnání: v Česku aktuálně jezdí zhruba 1500 elektromobilů a v provozu je necelých 300 veřejných stanic, pozn. red.). Elektromobilita se dá přirovnat ke spirále. Pokud máte dobrou infrastrukturu, máte větší poptávku po autech, tím pádem automobilky mají větší zájem vyvíjet nové vozy, což zase vede k větším investicím do nabíjecí sítě… To všechno jde ruku v ruce, jen se ten koloběh musí rozběhnout. Klíčovým tématem teď ale bude, jak se na tento trend ve změně mobility připravit a jestli například vláda umí rychle reagovat na tak radikální změnu trhu.

HN: Jak tamnímu trhu pomáhá vláda? Je řešením nabídnout dotace na nákup aut, případně jiné pobídky?

V Nizozemsku se vede diskuse, jestli investování nemalých peněz do výrazných slev při pořízení elektromobilů je opravdu to nejlepší řešení, jak nastartovat trh. Když se dotace zruší, prodeje hybridů nebo elektrických vozů zase klesnou. Je tedy potřeba zvážit načasování takových pobídek a jejich skutečný dopad na celou problematiku a samozřejmě i návratnost takové investice. Slevy, které dotovalo na svém území město Amsterdam, ale lokálně opravdu fungovaly.

HN: Jak jinak se v Nizozemsku podporuje trh s elektromobily?

Třeba nákupem, a to tak, že se výrazně sníží různé daně vztahující se k vlastnictví nebo provozu elektromobilů. Například u řidičů taxislužby přemýšlíme o finančních úlevách, dalším způsobem je podpořit stavbu rychlonabíjecích stanic ve městech i na dálnicích, a to například i na místech, kde jsou běžné čerpací stanice.

HN: Radíte také firmám při nákupu elektrických vozů do svých flotil. Co nejčastěji řeší?

Zejména provozní náklady, to je samozřejmě naprosto zásadní, aby provoz těchto aut nebyl pro firmu ztrátový. Ale hodně řeší i to, kde budou elektromobily nabíjet, to znamená, na kolik vyjde domácí nabíječka, zda je možné ji instalovat také v zaměstnání, za jak dlouho se vůz nabije a hlavně kolik kilometrů je elektromobil schopen na nabití ujet. Provozovatelé nechtějí nabíjením ztrácet moc času. Pokud jezdíte autem jen z předměstí do centra a zpátky, stačí i vozy s kratším dojezdem, avšak společnosti, které je používají po celý den, potřebují vědět, že to zvládnou. Naštěstí vývoj jde ohromně kupředu a vedle rychlonabíjecích stanic postupně přicházejí na trh elektromobily s mnohem lepší kapacitou baterie a delším dojezdem.

HN: Jakou další otázku vedle té ekonomické by si měla firma, která řeší nákup aut, položit?

Vždycky říkám, že velmi záleží na tom, kdo se ptá − tedy jakou vizi a ambice konkrétní společnost má. Udržitelnost je totiž podle mého názoru zcela zásadní téma. Rozhodovat by neměly jen peníze, ale to, že změna myšlení může být komplexní. Ostatně i proto se naše společnost rozhodla jít příkladem. Věnujeme se tématu šetrnějšího způsobu dopravy roky, takže přece nemůžeme sami dělat něco úplně jiného.

HN: Takže jste si pořídili elektromobily?

A nejen ty. Jak říkám, udržitelná mobilita je komplexní téma a my se jí věnujeme v širším kontextu. Mnoho mých kolegů, včetně mě, využívá buď městskou dopravu, nebo kola. Také se snažíme jednání vyřešit spíš telekonferencemi, což šetří jak čas, tak peníze za dopravu. Neříkám, že je to ten jediný a správný přístup, ale i tímto způsobem se dá snížit ekologická stopa. Zkrátka i tak, že každý začne u sebe.

HN: Váš program s fleetovými elektromobily je ale přesto velmi průkopnický. Jste dokonce jednou z prvních nizozemských společností, které plně přešly na elektrické firemní vozy. Jak to vlastně začalo?

Že bychom mohli využívat jenom čisté elektromobily, nás napadlo v roce 2015. Příslušné oddělení ve společnosti se začalo věnovat přípravám a také si vypracovalo studii proveditelnosti. Pilotní program jsme pak spustili v říjnu následujícího roku. Šestadvacet řidičů vyměnilo své běžné vozy za elektromobily a jezdilo s nimi šest měsíců. Já jsem spolu s kolegou Markem Gorterem měla na starosti vyhodnocení jejich zkušeností. Zejména nás zajímalo, jestli se problémy, se kterými jsme se na počátku potýkali, během testovacího období vyřešily, zejména co se týče nabíjení. A nejen to, často zjistíte, že je to v hlavě a je potřeba jen změnit své návyky.

HN: Jak jste tyto testovací jezdce vybírali?

Ve firmě jsme prostřednictvím interní komunikace informovali o našem záměru a mohl se přihlásit kdokoli ze společnosti, kdo využíval služební vozidlo, tedy třeba i manažeři z HR oddělení. Jejich motivace byly různé, ale právě to bylo velmi přínosné. Chtěli jsme sesbírat zkušenosti od různých lidí z rozmanitých pracovních pozic, kteří auto využívají různě a mají také odlišné nároky. A to se nám podařilo. Do projektu se zapojil i generální ředitel celé společnosti Erik Oostwegel, neměl žádné benefity, žádné úlevy. Jezdil zkrátka běžným elektromobilem jako všichni ostatní.

HN: O jaké elektromobily šlo?

Při zvážení našich potřeb jsme vybrali nejprve městský model BMW i3. Nyní máme v Royal HaskoningDHV okolo šesti set aut a jednáme s dalšími výrobci a leasingovými společnostmi, k dispozici máme třeba Hyundai Ioniq, Volkswagen e-Golf, ale také Renault Zoe, Opel Ampera a Nissan Leaf.

Konference Elektromobilita 2018 se zúčastnilo více než 20 řečníků, Jantine Zwinkelsová zprostředkovala zkušenosti firmy Royal HaskoningDHV s přechodem fleetu na elektromobily.

Foto: HN – Libor Fojtík

HN: Potýkali jste se na začátku s nějakými problémy?

Komplikací byl v některých případech dojezd. Někdo jezdí kratší vzdálenosti, jiný naopak delší. V takových případech je potřeba si cestu naplánovat s ohledem na dostupnost nabíjecích stanic.

HN: Provedli jste finanční zhodnocení projektu? Vyplatí se v Nizozemsku vlastnit ve fleetu spíše elektromobily než auta se spalovacím motorem?

Přechod ze starých aut se spalovacím motorem na elektromobily byl pozvolný. Propočítali jsme, že odstraněním hybridních, naftových a benzinových motorových aut z vozového parku společnosti vyprodukujeme ročně o 2000 tun emisí CO2 méně. Je to srovnatelné s objemem emisí, které u nás za rok vyprodukuje 300 rodin.

O udržitelnosti by neměly rozhodovat jen peníze, ale to, že změna myšlení může být komplexní. Proto ve firmě používáme elektromobily a jednání často řešíme telekonferencemi.

HN: Zmínila jste, že firma, která ostatním radí, jak přejít na elektromobilitu, nemůže, jak říkáme, kázat vodu, ale pít víno. Jak vaše zaměstnance změnila tato nová zkušenost s elektrickými auty?

Řekla bych, že velmi. Ve firmě pracují lidé, kteří se hodně zajímají o inovativní technologie a v tématu udržitelnosti chtějí jít sami příkladem. Myslím, že na základě vlastních zkušeností se nám teď mnohem lépe radí našim klientům. Neteoretizujeme, víme, o čem mluvíme.

Na akci Elektromobilita 2018, která se konala na konci května, se debatovalo o současnosti a budoucnosti elektrické dopravy.

Foto: HN – Libor Fojtík

HN: Když se Nizozemsko dá považovat za jednoho z lídrů v přechodu na elektrickou mobilitu, mohla byste mi nastínit, jaké vidíte v této oblasti trendy?

Z našeho pohledu je zajímavé, jaké nové modely automobilky plánují. Už dávno nejde jen o malá vozítka do města. Jsou v mnohém zcela srovnatelné s nabídkou běžných aut, a co se týká konektivity nebo autonomního řízení, tam je jejich budoucnost naprosto zřejmá. Mezi klienty vidíme, že se velmi zajímají o vozy na alternativní pohon.

HN: Čím si vysvětlujete, že západní Evropa je v přechodu na elektromobilitu mnohem dál než země ve střední Evropě?

To je těžké říci. Nizozemsko je ale známé tím, že jde sice o malou, ale v mnohém pokrokovou zemi, kde mají lidé rádi inovace a nové technologie. A především firmy tu jsou otevřené změnám. Velmi to ale závisí na vládě a jejích zájmech. Právě její rozhodnutí, regulace a celková podpora pak ovlivňují celou oblast udržitelného rozvoje a elektromobility.

Zajímá vás, jak to na konferenci vypadalo? Pusťte si reportáž.

Konference Elektromobilita 2018 (reportáž)