"A proč bych to neříkal, ač vím, že to není pravda?"

Některé výroky mají potenciál stát se znamením doby. Jedním z nich je nesporně bezprostřední reakce předsedy komunistů Vojtěcha Filipa v situaci, kdy byl přichycen při lži. Otázka: "Proč jste to říkal, když víte, že to není pravda?" Odpověď Filipa: "A proč bych to neříkal?"

Ne, nejde o to, že Filip prostě lhal. Pro úplnost − jednalo se o tvrzení, že kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche hlasoval pro uvalení sankcí na Česko v případě, že nebude ochotno přijímat migranty, což byla čistokrevná dezinformace. Jde hlavně o to, že Filip neviděl a nevidí na vlastní lži vůbec nic nepatřičného. Naopak ji vystavuje na odiv. Jistě, lhalo se vždycky. Ovšem bývalo to tak, že lhoucí se alespoň styděli. Nyní se ale lež zcela odpojila od studu a vydává se za přednost. Lže se hrdě. To je zásadní posun, charakterizující dnešní Česko. To je důvod, proč je Filipův výrok znamením doby.

Co se vlastně stalo? Proč se najednou lže s takovou sebejistotou a samozřejmostí? Možná je to důsledek polarizace společnosti. Názoroví oponenti jsou považováni už nikoliv za soupeře či konkurenty, ale rovnou za nepřátele − takže se lež chápe jako naprosto legitimní součást boje proti nim. Rozšířit zlovolnou dezinformaci se v tomto stavu studené občanské války považuje za něco, co je naprosto v pořádku, podobně jako se zpravidla válečná lest nepovažuje za nic odsouzeníhodného ve válce skutečné.

Proto nás už nesmí překvapit vlastně nic. Ani například to, že kdysi renomovaný ekonom, nyní především politik strany Realisté Pavel Kohout sdílí na Twitteru leteckou fotografii mnohatisícového davu a tvrdí, že jde o snímek z demonstrace na podporu britského antimigračního aktivisty Tommyho Robinsona. Zmíněná fotografie ovšem pochází z roku 2005 z Liverpoolu a ukazuje oslavy vítězství tamního fotbalového klubu v Lize mistrů. Což ale s Kohoutem ani nehne, tweet prostě nesmaže. Dezinformace se zvesela šíří a o to mu jde. Realista kompletně nezávislý na realitě. Na cokoliv se dá přece říci: "Není to pravda, ale mohla by být." Nebo: "Není to pravda, ale kdyby byla, bylo by to správné." Postupně se v Česku šíří jakási zvrácená etika. Na dezinformaci, lži, pokud potvrzuje dopředu vytvořený obraz světa, nejenže už podle mnohých není nic špatného, ale taková lež je naopak pociťována jako něco hluboce morálního.