Kdyby mě práce v Národní galerii nebavila, odešel bych, i když mám neomezenou smlouvu. Chyběl by mi ale adrenalin, říká Fajt

HN: Za pár týdnů budete ředitelem Národní galerie už čtyři roky. Dokdy máte smlouvu?

Ta moje je bohužel časově neomezená.

HN: Proč bohužel?

Manažeři by měli mít jasný časový horizont svého angažmá, třeba šest let, jak jsem chtěl. Poté může veřejnost zhodnotit výsledky. Tento okamžik potřebuje i manažer k ohlédnutí se a rozvaze, zda pokračovat. Je to zdravé pro obě strany.

HN: A vy jste se sebou spokojený?

Práce v Národní galerii mě pořád baví. Kdyby tomu tak nebylo, nesporně bych sám odešel.

HN: Kam byste šel?

Vrátil bych se do Německa, začal učit, měl své doktorandy, psal knihy a připravoval výstavy. Nejspíše bych ale postrádal adrenalin nebo tu "challenge", kterých si užívám v Praze vrchovatou měrou. To mě motivuje ve snaze tuto instituci proměnit a zlepšit.

HN: Už třeba ale nemůžete prohlubovat a zhodnocovat celoživotní akademickou dráhu.

To ne, ale nelituji toho. Během výstavy o Karlovi IV. před dvěma lety jsem vydal knihu Dlouhý stín císaře Karla IV., která vycházela z mé české habilitační práce na Karlově univerzitě. Letos snad konečně vydám i svou německou habilitaci o malířství 14. století v Norimberku. Má osm set stran a tisíc fotografií. Teď dodělávám poslední drobnosti, ovšem po nocích a víkendech. Jsou chvíle, kdy jsem z nedostatku času zoufalý.