Češi vyrábějí antiviry nejen do počítačů, ale i do nanovlákenných textilií. Kromě virů dokážou odfiltrovat i bakterie či alergeny

Administrativní budovu v Chudeříně u Litvínova obklopuje na první pohled naprostý klid a ticho. Je vedle ní zaparkováno pár aut a motorka. Kolemjdoucí by mohl na chvíli zapochybovat, jestli tu vůbec někdo pracuje. Patrně nikoho nezasvěceného by jistě nenapadlo, že uvnitř probíhá světově unikátní výroba nanovlákenných textilií, které umí jen málokde.

"Začínali jsme s tím, že nikdo nevěděl, jak náš provoz hodnotit. Vyrábí se tu cosi nano, což funguje jako zaklínadlo. Ale neprodukujeme ani hluk, ani prach, je tu čisto a ticho," popisuje začátky výroby nanovláken Marcela Munzarová, která spolu s Janem Haladou stála u zrodu firmy Nanovia. Ta vznikla na zelené louce, bez předchozí činnosti v oblasti textilií či nanovláken.

"V celním sazebníku nebyla zpočátku pro to, co vyrábíme, položka. Postupně se procesy nějak nastavily. Musely se tam vytvořit dvě nové položky," popisuje Munzarová další potíže firmy, která dnes vyváží většinu své produkce do zahraničí. Prodává ji nadnárodním firmám. Ty na rozdíl od menších českých firem pracujících s nanomateriály objednávají i kilometry látek potažených nanovlákennou strukturou. Ta je následně používána zpravidla ve filtrech.

"Naše výrobky končí hlavně ve filtračních materiálech různého typu. Počínaje obrovskými filtry do plynových turbín a konče malými filtry, jako jsou obličejové masky, chirurgické roušky a podobně," říká Munzarová.

Povlákňování textilií probíhá na přístrojích Nanospider od liberecké firmy Elmarco. To dokáže zajistit každý, kdo si od ní stroj zakoupí. Hlavní know-how Nanovie tkví ve spojování látek.

"Materiál, ve kterém jsme se posunuli na úplnou špičku, nazýváme Antivirus," říká Jan Halada. Technologii spojování různých nanovlákenných vrstev si patentovali ve Spojených státech, Evropě i Rusku.