Jakub Landovský je překvapivým lídrem kandidátky sociální demokracie v podzimních komunálních volbách v Praze, kde se odehraje jedna z největších volebních bitev. Tento náměstek ministra obrany je novou tváří sociální demokracie, byť ve straně není nováčkem. Pražští spolustraníci na něj vsadili ve chvíli, kdy jeden z hlavních adeptů na lídra, náměstek pražské primátorky a poslanec Petr Dolínek, čelil velké kritice veřejnosti za snahu zbourat poškozený Libeňský most. „Mě samotného překvapilo, jak se situace vyvrbila. Vždyť já byl jednou za své názory v ČSSD i vylučovaný. Jestli můžu být nástrojem nějaké pozitivní proměny v sociální demokracii v těžké chvíli, tak to milerád udělám,“ tvrdí syn známého herce Pavla Landovského.

Kandidujete jako lídr strany v Praze, kde je vaším patrně nejvlivnějším spolustraníkem Miroslav Poche kvůli kterému už týdny probíhají hádky ohledně obsazení ministra zahraničí. Co těmto hádkám říkáte, je správné, že vaše strana i pan Poche trvají na tom, aby byl šéfem diplomacie, když ho nechce prezident jmenovat?

Sociální demokracie je ve stavu, kdy vyjednává o vládě, a v těchto zásadních otázkách je absolutně klíčové, aby strana mluvila jedním hlasem. Takže nějaký komentář můžete očekávat jenom od předsedy strany nebo od těch, kteří mají od předsedy svolení. Takové svolení já vůbec nemám.

Ale přece jen, nedovedu si představit, že byste jako samotný lídr kandidátky v hlavním městě nijak nekomentoval politické dění.

Já to nemohu komentovat jinak než jako volič ČSSD. Považuji za nejdůležitější, aby byla co největší důvěra mezi partnery ve vládě, tedy mezi ČSSD a ANO. Z tohoto pohledu si myslím, že je správné nadále podporovat pana Pocheho na post ministra zahraničí.


Ale bylo dobře, že ho ČSSD navrhla navzdory tomu, že prezident byl proti? Jestliže výsledkem je patová situace a i pro ČSSD nepříjemná, takřka nekonečná debata na téma Poche?

Tato otázka ale musí být položena jiným, ne mně. Myslím si, že Mirek Poche je člověk, který erudicí, organizačními schopnostmi a svým odborným záměrem ministerstvo zahraničí zvládne. Myslím, že všechny výtky na jeho adresu byly absolutně hodnověrně vysvětleny a naopak ukázaly, že se v politice strašně moc lže. Narážím například na to, že předseda KSČM Vojtěch Filip tvrdil, jak pan Poche údajně hlasoval proti zájmům České republiky, a pravda byla taková, že on takto nehlasoval.  

Přesto víte, že pan Poche měl problémy například kvůli tomu, jak rozepisoval peníze pro stranu. Různá podezření byla v minulosti také kolem dalších výrazných členů ČSSD, mnoho článků vyšlo například o panu Hulínském nebo Březinovi. Zdá se proto, že absolutně klíčovým problémem ČSSD v Praze je mít takové lídry, které budou lidé považovat za poctivé. Jak moc jste spojen s těmito lidmi?

Jestliže někdo v minulosti nevolil ČSSD například proto, že na kandidátce byla jména známých šíbrů, vy jmenujete pana Hulínského a Březinu, tak potom logicky by nás lidé mohli volit, pokud taková a jiná jména na kandidátce nebudou. Z tohoto pohledu má letos na podzim smysl sociální demokracii volit, protože ČSSD v Praze se opravdu výrazně proměnila.

Opravdu výrazně? Čím byste to prokázal?

Například tím, že v čele kandidátky je někdo jako já. Navíc se mi podařilo v Praze sjednotit různorodé skupiny členů, což dokazuje, že jsem se dočkal hodně velké podpory při volbě jedničky kandidátky. Kdo zná moji historii v ČSSD, tak ví, že je to takřka epochální změna, protože já například v minulosti kritizoval jak pana Hulínského, tak pana Březinu. A ani jeden kandidátce není. Když jsem začal uvažovat, že bych za ČSSD poprvé kandidoval opravdu vážně, tak pro mě bylo důležité, aby kandidátka byla důvěryhodná.

A pokud jde o pana Pocheho, jaký je váš názor na něj?

Nechtějte po mně osobní názor na jednotlivé členy, protože mi přijde, že proudy v ČSSD se v novinách zbytečně zveličují. Vzhledem k tomu, že ČSSD je někde na šesti procentech a balancuje na hraně volitelnosti, tak si nemůže dovolit, aby kdokoliv z jejích funkcionářů štěpil stranu. Mějte proto pochopení, že já to dělat nebudu.

Ale není právě on příkladem určitého prokletí vaší strany? Na ministra zahraničí by téměř jistě nebyl navržený, pokud jako velmi vlivný člen ČSSD nelobboval v Praze pro vstup do vlády s ANO a stejně tak pokud by nepodporoval pana Hamáčka na předsedu strany. Jenže důsledkem je teď to, co můžeme sledovat.

Tato otázka je už teď zbytečná. Strana se rozhodla jej nominovat a všechno ostatní je kdyby.

Jde o to, jestli není dění v ČSSD mnohem víc o známostech a vlivu než o hledání skutečně nejlepších řešení pro tuto zemi. Nerozhoduje v ČSSD spíše to, kdo koho zná a kdo co pro někoho udělal?

Jsem přesvědčený, že jsme v Praze skutečně sestavili kandidátku z těch nejlepších. Mě samotného překvapilo, jak se situace vyvrbila. Vždyť já byl jednou za své názory v ČSSD i vylučovaný. Jestli můžu být nástrojem nějaké pozitivní proměny sociální demokracie v těžké chvíli, tak to milerád udělám. Ale nenuťte mě sypat písek do stranického soukolí.

Ale jste skutečně nástrojem pozitivní změny? Nejste třeba nástrojem lidí, kteří chtějí být raději schovaní v zákulisí, ale v popředí potřebují mít člověka s příjemným vystupováním, sympatickou tváří a velmi známým jménem?

Rozumím vám. Pokud ale někdo ovládá tento „nástroj“, tak to jsou přece voliči. Proto jsem poprvé v životě řekl, že přijmu kandidaturu, protože jsem si uvědomil, že z pohledu experta jsem už asi řekl všechno, co jsem chtěl říci. Pochopil jsem, že pokud mám o zásadních věcech spolurozhodovat, tak si musím zajistit podporu voličů. A já se o to chci pokusit jako člověk, který žije v Praze a který je třináct let v sociální demokracii, nikdy jsem v jiné straně nebyl. Nejsem nástrojem nějakých lidí v zákulisí.  

Když říkáte, že vám v minulosti hrozilo vyloučení, kvůli čemu to bylo?

Byl jsem hrozně hubatý, rozzlobil jsem se na Kočkovy v Praze 7 a někteří lidé mě chtěli vyloučit. Hlasování ale dopadlo 5 : 5, takže jsem o prsa ušel vyloučení.


O co šlo konkrétně, co se dělo v ČSSD v Praze 7?

Přišel k nám člověk, který byl původně v ODS a začal nám všem rozkazovat. Začali jsme se kvůli tomu štěpit, mně se vystupování tohoto člověka, kterého se zastávali Kočkovi, nelíbilo.

Ale Kočkovi jsou dál členy ČSSD, ne?
Rozhodně už nehrají v ČSSD žádnou významnou roli a ani nejsou na kandidátce.

Byl byste lídr, kdyby vás silně nepodporoval pan Poche?

Myslím, že ano.

Říká se, že on je ten, kdo za vámi stojí nejvíc a také vás „protlačil“ přes složitou stranickou síť v Praze.

Mirka znám léta, ale myslím, že mě prosadilo více lidí kolem předsedy pražské ČSSD Pavlíka. A ten má po všech předsedech v Praze mou velkou důvěru. To, že mě nakonec podpořili i další lidé, včetně Mirka Pocheho, to byl další bonus.

Jak přesně vznikla vaše kandidatura?

V úplně v první fázi jsme o tom mluvili v partě kamarádů, kteří ve straně nehrají žádnou velkou roli. Třeba ústavní právník Honza Kudrna, se kterým sedím v právní komisi. Jsou to lidé, kteří v té straně už nějakou dobu jsou, nejsou to žádní divocí noví členové a sleduji její vývoj. A když oni říkali že situace v ČSSD je už tak vážná, že bych měl kandidovat, tak jsem o tom začal uvažovat. A když se následně začali ozývat předsedové některých obvodů ČSSD v Praze, tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Ovšem s podmínkou, že kandidátka musí být skutečně taková, abych neměl problém se postavit do jejího čela.

Nepočítalo se ale dlouho s Petrem Dolínkem, jestliže je náměstek primátorky?

To vůbec netuším.

Musel jste slyšet nebo vědět, o kom všem se mluví.

U těchto debat jsem nebyl. Nevím o tom, že by se někdy uvažovalo o Petru Dolínkovi.

A uvažovalo se o někom jiném?

Žádné jiné jméno jsem nezaregistroval. Kdyby ano, tak vám ho řeknu.

Jaký je vlastně váš pohled na Petra Dolínka, jak hodnotíte jeho činy ve vedení Prahy? Všiml jsem si, že jste o něm řekl, že měl snahu věci měnit, ale dopustil se různých chyb.

Považuji za pozitivní, že chtěl věci měnit k lepšímu, je ale také pravda, že ne vždy se mu to povedlo na sto procent. Když mu například neprošel v radě návrh na výrazné zlevnění jízdného, tak jsme se domluvili, že rozjedeme debatu o jízdném zdarma tak, aby o řešení rozhodli Pražané ve volbách. On s tím souhlasil, takže my dva jsme schopni se normálně bavit.

Jak se ale mohlo stát, že jste se stal lídrem právě vy, který se nikdy detailně komunální politikou nezabýval? A vlastně se vůbec nezabýval politikou?

To je jednoduché. Když strana začne prohrávat volby, mění nejdříve agenturu, potom program a až v poslední fázi lidi. A v takové chvíli musí třeba i důležití lidé ustoupit těm, kteří jsou noví a jsou nějakým způsobem jiní a třeba atraktivní pro voliče. To se stalo nám a já mám opravdu obrovskou radost z toho, jaké jsem se dočkal od spolustraníků podpory. Stejně tak mám radost z jednoty, která se tvoří kolem celé ČSSD kolem předsedy Jana Hamáčka.


Jednota? Mně přijde, že je ČSSD rozhádaná jako v minulosti, neexistuje shoda na tom, jak by se ČSSD měla dostat z nynější svízelné situace.

Když balancujete na hraně propasti, tak nahlédnete do propasti. A co horšího, propast nahlédne do vás. To vás opravdu změní. A já jsem přesvědčený, že si mnozí v ČSSD uvědomují doslova existenciální situaci ČSSD a podle toho se začnou chovat. Věřím, že žádný z vyhraněných směrů v ČSSD nezvítězí, nastane programová konsolidace a strana se vrátí ke středovému elektorátu, protože naše střední třída na tom není tak dobře, aby se cítila uchráněná od všech rizik dnešní doby.

Co by tedy měla ČSSD prosazovat? Je vám bližší, obrazně řečeno, Zdeněk Škromach, nebo Jiří Dienstbier?

Kdybychom vzali metr a roztáhli ho mezi tyto dva naše členy, tak já jsem názorově někde uprostřed. Každopádně bychom se měli se vrátit k většinovým tématům, která trápí mnoho lidí.

Vy jste byl členem Živé sociální demokracie. Co to bylo za sdružení?

Když si jednou rozbijete hlavu o zeď a skoro vás vyloučí, tak se postupně stáváte rozumnějším a jdete po příčině. Proč ta strana vypadá tak, jak vypadá a proč se vám směřování nebo personální politika tolik nelíbí. A nám v rámci Živé sociální demokracie došlo, že je strašně důležité, aby strana například při rozhodování o kandidátkách rozhodovala v co největším počtu lidí.  Bylo třeba takto stranu oživit, dostat lidi do strany a umožnit, aby se každý hlas počítal. Proto jsme měli požadavek, aby se na konferencích volili delegáti podle nejnižšího klíče, za každé tři členy jeden delegát. Protože v některých částech Prahy, kde bylo třeba pět set členů, byl klíč jedna ku dvaceti. To nebylo správné, platí přece, že čím širší je nějaký orgán, tím reprezentativnější a demokratičtější je rozhodnutí. Živá sociální demokracie existovala tedy proto, aby změnila vnitřní fungování strany a zapojila více členy do rozhodování.

Jak to skončilo?

Skončilo to tím, že rozhodování ve straně je více demokratické, řekl bych že dnešní ČSSD je živou sociální demokracií.

V Živé ČSSD jste byl se senátorem Jiřím Dienstbierem, jehož mnozí členové moc nemusí, řečeno diplomaticky. Co vy? Souhlasíte s jeho pohledem na směřování strany?

Dá se říct, že jeho politiku vidím kriticky. Ze všeho nejdříve jsem pracoval pro jeho tatínka, kterého jsem měl velice rád, naše rodiny se znaly, jeho sestra byla mojí macechou. My jsme byli s jeho synem Jirkou přirozeně v kontaktu, pohybovali jsme se ve stejné společnosti, ale on šel politicky cestou progresivnější levice. Já se držím ve středu.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • Jaký je jeho názor na Evropu?
  • Co si myslí o nominaci Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí?
  • Kvůli čemu mu hrozilo vyloučení z ČSSD?
  • Jaké má vztahy s předsedou strany Hamáčkem?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se