Začínali, když byla v Číně luxusem teplá voda. Od té doby architekti Bendovi navrhli 450 projektů, stovku realizovali a v Šanghaji postavili sídliště pro 350 tisíc lidí

V nadsázce se chvíli přou o to, jestli se život v Číně podobá životu na Marsu, nebo spíš na Jupiteru. Občas se Ivana a Jan Bendovi střetnou nad hodnocením tamních poměrů: nejsou vůči zemi, kde žili více než 25 let, příliš příkří, anebo naopak nekritičtí?

Nad společným dílem, které čítá přibližně 450 návrhů, více než stovku realizací a patří mezi ně i mrakodrap o výšce kolem 300 metrů, se však architekti příliš nedojímají.

V hovoru o své práci, jenž se nese v lehkém tónu a jen občas ztěžkne při odbočce k současné české politice, nejčastěji používají slovo "baráky".

Když přijde řeč na stavbu torontského letištního terminálu a skladištního prostoru, který koncem 80. let vyšel kanadskou vládu na 200 milionů dolarů, zhodnotí architektka Ivana Bendová svůj projekt slovy "prostě haly, nic moc na nich".

Jednou či dvakrát se na sebe manželé usmějí − to když zmíní tendry, v nichž stáli "proti světovým architektonickým studiím a docela často vyhrávali" −, ale jinak většinu příležitostí, při nichž by se mohli pochlubit či pochválit, přejdou. Který je jejich nejoblíbenější projekt? Otázka míří na pár, který v roce 1987 odešel z Československa do Kanady a odtamtud pokračoval do Číny. Takový, který i přes všechny překážky dopadl podle mých představ, odpoví Ivana Bendová. Takový, kde mají lidé užitek z prostoru a chovají se v něm způsobem, jaký jsem předpokládal, řekne Jan Benda.