Mít ve vládě takového ministra zahraničí je snem každého jen trochu ambiciózního premiéra. Například včera si Jan Hamáček prohlédl třídírnu zásilek v pražských Malešicích, aby zjistil, jak je Česká pošta připravena na vánoční shon. Z už šest týdnů trvajícího souběžného ministrování na vnitru a diplomacii evidentně není unavený. V době prázdnin, kdy se koná méně summitů, to prý zvládnout jde, svěřil se v ČT. A dokonce si myslí, že ohledně problému s personálním provizoriem v Černínském paláci se ve stejné situaci jako on nachází i Andrej Babiš, "protože jsou mu pořád kladeny ty samé otázky".

Svatá prostoto! Hamáčkův trabl je naopak Babišova výhoda. Zvládat chod úřadu včetně oficialit je jen rutina. Klíčové je tvořit a řídit zahraniční politiku státu. A to Hamáček ani sociální demokracie, byť to má podle koaliční smlouvy v gesci, rozhodně nezvládá. Opuštěného kormidla české politiky vůči zahraničí a především Evropě se energicky chopil právě předseda vlády.

Zatímco šéf ČSSD tiše vyčkává, jestli se mu nějakým zázrakem povede zlomit nechuť Miloše Zemana ke jmenování Miroslava Pocheho, Babiš koná. Tu ho voliči registrují po boku evropských špiček v Salcburku či Bayreuthu. Pak vede s italským premiérem rozvernou korespondenci o migraci. A hlavně bez jakéhokoli odporu Černínského paláce trousí do médií radikální recepty, jak musí Evropa skoncovat s migrací. Takže vzniká dojem − pochopitelně jen u domácího publika −, že teprve Babiš otevřel evropským státníkům oči.

Samozřejmě to tak není. Babiš je jen marketér. Jeho plány, že Evropská unie bude řízení s migranty řešit mimo své území, jsou chiméry. Koneckonců i jeho oblíbený vzor − americká přistěhovalecká stanice na ostrově Ellis Island − je územím USA.

Jenže povídejte to lidem, kteří vidí v televizi českého ministra zahraničí mezi poštovními balíky. Fait accompli, hotová věc, může zaplesat i Zeman. Zrušit "zamini", možná by to dnes nikdo ani nepoznal.