Záchrana Řecka končí, do státní kasy nateklo 300 miliard eur. Vyhráno ale není, zemi trápí vysoká nezaměstnanost i pokles životní úrovně

Dnešním dnem dokape záchranná infuze, díky níž do řecké státní pokladny přiteklo bezmála 300 miliard eur. Poslední balíček mezinárodní finanční pomoci, která měla odvrátit státní bankrot, končí a helénská republika se teď musí postavit na vlastní nohy. Čeká ji návrat na finanční trhy, který znamená, že Řecko bude po letech spoléhání se na někoho jiného financovat svoje hospodaření prodejem dluhopisů na trhu stejně jako kterákoli jiná země.

Vyhráno ale nejzadluženější země Evropské unie rozhodně nemá. Finanční krize měla na životy Řeků drtivý dopad a jizvy po ní zůstaly hluboké.

"Do České republiky jsem se přestěhoval, protože zde mám práci v oboru a za lepší peníze. V Řecku je většina volných pracovních míst přístupná jenom v Aténách a zaměstnavatelé hledají lidi se zkušenostmi. Pokud jste krátce po škole, nemáte šanci," popisuje Geórgios Vogiatzis, šestadvacetiletý absolvent počítačového inženýrství z Krétské technické univerzity.

Jeho příběh dobře ilustruje situaci, ve které se Řecko dnes nachází. Ekonomika se sice pomalu zotavuje, v letošním roce by měla růst tempem 1,9 procenta, ale země zůstává po hospodářské krizi v hlubokých potížích. Řecko musí plnit podmínky stanovené věřiteli, kterými jsou členské země eurozóny, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond.

Fond se obává, že léčba předepsaná ECB je příliš tvrdá. Obsahuje požadavek na udržení vládního rozpočtu ve vysokém přebytku, což by bylo náročné i pro silnější země, než je současné Řecko. V zemi je stále velmi vysoká nezaměstnanost, rostoucí daně zvyšují ceny a ze země odcházejí mladí lidé za prací do ciziny. Složitá ekonomická situace zasáhla soukromé osoby i podniky. Vedla k vlnám propouštění a odchodu zahraničních firem ze země.

Řecku se zatím daří pravidla dodržovat a díky tomu věřitelé přistoupili na to, že o 10 let prodlouží dobu, kdy jim země nebude muset splácet prakticky nic.

"Řecké hospodářství bylo během tří záchranných programů úplně restrukturalizováno. Od roku 2016 vykazuje malý rozpočtový přebytek. Nepochybuji, že se bude moci vrátit na finanční trhy a svoje dluhy splatí," uvedl Klaus Regling, předseda Evropského stabilizačního mechanismu. Ten výměnou za plnění dohodnutých podmínek poskytuje půjčky členským státům eurozóny, které jsou ve finančních problémech, a je největším věřitelem Řecka.

Zmírněním podmínek svitla zemi naděje, že v budoucnu dokáže splatit svůj astronomický dluh ve výši téměř 180 procent hrubého domácího produktu. Na běžném životě řeckých obyvatel to však nic nemění.

Bezvýchodná situace

"Vláda nedělá nic, jen se snaží plnit pravidla, která s penězi od eurozóny přišla. To sice vylepšuje statistiky, ale lidem to nepomáhá," říká Vogiatzis. Je jedním asi ze 400 tisíc Řeků, kteří od zavedení záchranných balíčků před osmi lety svou zemi opustili. Většinou šlo o mladé lidi do 30 let, dvě třetiny z nich měly vysokoškolské vzdělání. Řecko tak přišlo o velkou část mladé generace a vzdělaných lidí, kteří mohli ekonomiku pozvednout.

Dodržování pravidel, o kterých Vogiatzis mluví, bylo podmínkou pro čerpání peněz od věřitelů, kteří Athénám půjčili na splácení dluhů z minulosti ve chvíli, kdy už jim nikdo jiný za "snesitelný" úrok peníze poskytnout nechtěl. Řecká vláda musela na oplátku například snížit veřejné výdaje a s nimi i počty státních zaměstnanců.

Rozpočtové škrty jsou dnes mimo jiné kritizovány v souvislosti s požáry, které zachvátily Řecko v uplynulých týdnech a při nichž zemřely desítky lidí. Nejenže nebylo dost záchranářů, kteří by mohli zasáhnout, ale zanedbanou krajinou se oheň snadněji šířil. Řekové se navíc museli naučit vyjít s daleko menšími platy, než na jaké byli zvyklí z předkrizových let. Například minimální mzda se podle Eurostatu propadla mezi lety 2012 a 2014 skoro o polovinu zhruba na 520 eur (cca 14 tisíc korun). Letos vzrostla asi na 680 eur (zhruba 17 tisíc korun). K tomu se přidala rostoucí míra zdanění. Podle Eurostatu v Řecku mezi roky 2015 a 2016 rostla o 2,3 procenta, nejvyšším tempem ze všech zemí unie. V poměru k HDP to bylo více než 42 procent. Řekové tedy pracují stejně, ale žije se jim hůř.

"Dochází k situacím, kdy lidé musí platit tisíce eur na daních, přestože třeba rok nepracují. Problém je, že Řekové dnes nejsou daněni podle toho, co vydělají, ale podle výše jejich majetku. Pokud tedy například vlastní auto a dům, vzniká jim daňová povinnost větší, než je jejich mzda," vysvětluje ekonom a politolog Thomas Kulidakis. Podle něj jsou rostoucí daně z majetku důvodem třeba toho, že Řekové odmítají dědit nemovitosti po svých rodičích či prarodičích.

"Když lidé v Řecku zaměstnání najdou, pracují většinou deset až dvanáct hodin denně. Je to tak klidně i šest dní v týdnu. Na papíře je ale napsané, že mají pouze poloviční úvazek. Pokud řeknou, že o takovou práci nestojí, zaměstnavatel je pošle pryč, protože má na místo desítky dalších zájemců," vypráví Vogiatzis, který jako informatik našel v Česku práci téměř okamžitě. Doma by to ale tak jednoduché neměl.