Zeman a Babiš jsou úspěšní, protože umí vytvářet obraz nepřítele. Vítězné tažení populismu může ukončit ekonomická krize

Základem populismu je vytvářet propast mezi elitami a "běžným lidem", říká v rozhovoru pro HN sociolog a ředitel výzkumu agentury Median Daniel Prokop. "Se Zemanem například souhlasí ve všem jenom minimum lidí. Někteří jeho voliči se s ním neshodnou třeba v názoru na Rusko a Čínu, další v sociálních otázkách, jiní ve způsobu vykonávání úřadu. On je ale dokáže spojovat právě skrze odpor vůči 'elitám'," tvrdí.

Prokop rozporuje také častou představu, že populismus těží především z ekonomických krizí, jelikož nyní se populistům daří v době, kdy je ekonomika na vrcholu. "Na první pohled to vypadá paradoxně. Podle výzkumů ale během krize klesla důvěra v instituce a jejich schopnost něco řešit. S ekonomickou konjunkturou se pak vytratilo v Česku i dalších zemích levopravé štěpení a poklesla důležitost čistě ekonomických témat," vysvětluje Prokop a zároveň si myslí, že konec populismu může přinést paradoxně ekonomická krize či "nový velký příběh".

HN: Když premiér Andrej Babiš četl projev k uctění památky 21. srpna 1968 před budovou Českého rozhlasu a musel se při tom potýkat s protestujícím davem, vymezil se proti elitám, kterým se prý nelíbí, jak volí "obyčejní lidé". Je Babiš ryzí populista?

Populismus má více definic. A ta myslím nejlepší říká, že hlavním aspektem populismu nejsou nějaké nepromyšlené sliby, ale vytváření distance, propasti mezi elitami a "běžným lidem". Je to snaha politicky spojovat a mobilizovat lidi tím, že je postavím do opozice vůči škodícím "elitám". Nedá se sice říci, že ANO je klasická populistická strana, která by čerpala jen z tohoto, ale Babišův argument s "elitami" populistický je. Snaží se spojit lidi, kteří jsou k němu často i v něčem kritičtí, proti někomu jinému, tedy proti elitám. A dát lidem pocit, že on může v tomhle kulturním střetu kvalitně hájit jejich zájmy, které ale už nejsou dále rozebírány. Je to účinná strategie, používá ji úspěšně třeba také prezident Zeman.

HN: Proč to v dnešní politice funguje?

Jde o to, jak spojit lidi, kteří mají dost odlišné názory. Se Zemanem například souhlasí ve všem jenom minimum lidí. Někteří jeho voliči se s ním neshodnou třeba v názoru na Rusko a Čínu, další v sociálních otázkách, jiní ve způsobu vykonávání úřadu. On je ale dokáže spojovat právě skrze odpor vůči "elitám". Proto například zkonstruoval pojem "pražská kavárna". Politici jako Trump nebo Zeman na této polarizaci vydělávají a stabilizují svou podporu. Trumpovi věří jen sedm procent demokratů, ale celých 84 procent republikánů. Zároveň má Trump se svými 40−44 procenty historicky nejstabilnější podporu. I Zeman z českých prezidentů nejvíce polarizuje vzdělanostní a politické skupiny a má vysokou stabilitu důvěry. Když udělá nějakou chybu, jako byl způsob přijetí bývalého premiéra Sobotky na Hradě, důvěra k němu trochu klesne, ale pak znovu stoupne. Podle mě je to dáno tím, že je symbolem, který spojuje proti něčemu "jinému" ve společnosti. Proti oněm elitám či skupinám, které "ohrožují" běžný lid zespodu − minority, cizinci, nepřizpůsobiví. Když svou podporu založíte na opozici vůči něčemu vnějšímu a jste symbolem, izolujete ji tím od vlastní agendy a činů.

HN: Kdo vlastně tvoří ten "obecný lid", ke kterému se Zeman nebo Trump obracejí?

Nic takového neexistuje, je to konstrukce. Zeman, Trump a další hrají na to, že stačí, když definují, co je mimo skupinu onoho "obecného lidu". A pak už se nemusí zabývat tím, co je uvnitř té skupiny.

HN: Tak to zkusme obráceně. Kdo ve skupině, kterou oslovují Trump, Zeman nebo Babiš, není?

Nejsou v ní kulturní elity. Nejsou v ní také outgroups pod běžným lidem − tedy v podstatě jakékoli minority, o kterých se dá říci, že se nepřizpůsobují, že je stát a elity zvýhodňují. Podle výzkumu CVVM třeba v Česku převažuje názor, že Romové mají snazší postavení při hledání bydlení. Je to nesmysl. Experiment CERGE ukázal, že když pronajímatelům rozešlete stejný životopis úspěšného středoškoláka s romským jménem místo českého, klesá vaše šance být pozván na prohlídku. Tenhle stereotyp je ale důsledek právě populistického apelu proti skupině, která podle jejich interpretace nějak tyje na úkor běžných lidí.

HN: To je také důvod, proč ani v Americe, ani u nás nefunguje, když se proti populistům vymezí nějaký významný herec nebo skupina umělců?

Aby to zbořilo ten populistický příběh, musel by to udělat někdo, kdo není tak úplně vnímán jako součást kulturní elity. Možná takový Zdeněk Troška nebo Karel Gott, když to vezmeme s nadsázkou. Když ale proti Babišovi vystoupí Tomáš Klus, sice přesvědčí nějaké lidi, kteří s ním sympatizují, ale zároveň možná posílí narativ populismu, totiž že existuje kulturní elita, která nerespektuje, co chce "běžný lid". Myslím ale, že záleží i na typu kritiky. Když je kulturní − a kritizujete Babiše za komunistickou minulost a Trumpa za vulgárnost apod. −, tak tím stereotyp nadřazenosti potvrzujete více, než když upozorňujete na elitnost a prolobbovanost populistů. Na to, že Trumpova administrativa se skládá z lidí od Goldman Sachs po uhelný průmysl, kteří si v ní prosazují svoje zájmy. Že Babiš s ministrem zemědělství Tomanem zastupují velkozemědělství destruující českou půdu a Zemanovi spolupracovníci měli vždy blízko k exekučnímu byznysu. To jejich svatozář zastánců lidu trochu boří.

HN: Proč se společnost takhle polarizuje, když máme za sebou léta konjunktury? Vždyť k tomu vlastně nejsou žádné ekonomické a sociální důvody.

Řada autorů připisovala velký nástup populismu ekonomické krizi. Pak jsme ale viděli, že nejvíce začal posilovat až po ní. Na první pohled to vypadá paradoxně. Podle výzkumů ale během krize klesla důvěra v instituce a jejich schopnost něco řešit. S ekonomickou konjunkturou se pak vytratilo v Česku i dalších zemích levopravé štěpení a poklesla důležitost čistě ekonomických témat. Tenhle stav využila populistická vlna, která proti institucím a elitám mobilizuje hlavně kulturně. Obecně je ale důvodem i únava z velkých politických příběhů. Tím myslím ty velké globální − o spásnosti trhu, emancipace pracujících socialismem a pokroku ve vědě. Ale i ty malé národní příběhy. Všimněte si, že Babiš má největší podporu ve věkové skupině 55 až 69 let. Jsou to lidé, kteří zažili pražské jaro, listopad 1989, privatizaci a přísliby rychlého přibližování k Německu po vstupu do EU. Ve všech těch příbězích odešli trochu zklamáni. A často si myslí, že se už má jenom efektivizovat vládnutí a zbytek jsou bláboly. Což je hlavní zpráva Andreje Babiše.

HN: Odpovídají populisté na nějakou reálnou poptávku, nebo to jsou spíš oni, kdo poptávku po populismu vytvořili?

Populismus je jeden z mála narativů, které fungují pro spojování voličských skupin. Společnost je obrovsky fragmentovaná. Nemáme už tři klasické společenské třídy − vyšší, střední a řekněme dělnickou −, je jich mnohem víc. V Británii třeba studie určily sedm společenských tříd, v Česku by to bylo asi podobně. Tím, jak se liší vzdělání, ekonomický status a společenské konexe různých částí společnosti, se společnost více štěpí do malých celků. A k politickému úspěchu je potřeba nějaký příběh, který by ji spojil. Přes konkrétní věcnou politiku to nejde, to pak dopadnete jako Hillary Clintonová, která měla velmi detailní program pro hodně skupin společnosti a prohrála. Na rozdíl od Donalda Trumpa i Baracka Obamy jí chyběl sjednocující příběh. V českém kontextu se něco podobného stalo třeba ČSSD. Když si přečtete její program, není v podstatě špatný, je tam pro každého něco, ale nikdo si moc nevzpomene, co je tou hlavní zprávou. Chybí příběh. Zálohované výživné se jako opatření týká zlomku společnosti, který o něm ani neví. Jako symbol starání se o slabší, kteří si to zasluhují a vychovávají další generace, ho ale strana nedokázala prodat.