EU se musí změnit, nebo se připravme na to, že nebude existovat. Evropa asertivních států nebude pro Česko vůbec ideální, říká exguvernér ČNB Singer

Jako guvernér České národní banky vstoupil Miroslav Singer do dějin ekonomie tím, že oslabil českou korunu. Razantní je i teď ve svém doporučení vládě. "Měli bychom zvýšit výdaje na obranu a připravit se i na to, že Evropská unie v nynější podobě nepřežije," říká známý ekonom.

HN: Sledujeme spoustu předpovědí, že na dohled je další velká krize. Je to reálné, nebo je to jen strašení?

Probíhá ekonomický cyklus a zpomalení, které sledujeme, je jeho přirozenou součástí. Pokud bychom ale mluvili o opravdu velké krizi, neumím si představit, že by vznikla z ekonomické podstaty věci. Je možné, že zpomalí Čína nebo se stane něco jiného. Že by ale došlo k opravdu velké katastrofě, kterou jsme zažívali od roku 2008 s dozvuky až do roku 2016, to si opravdu nedokážu představit.

HN: On si to před 11 lety taky nikdo představit nedokázal − a ejhle. Proč by se to nemohlo stát znovu?

Protože finanční systémy jsou likvidnější. Nemáme ten problém jako v roce 2008, kdy sice řada společností měla vysokou formální kapitalizaci (tržní hodnotu, pozn. red.), ale pak najednou zjistily, že nemají z čeho vyplácet zaměstnance, investory a tak dále. Rychlá řetězící se smrt přichází zpravidla proto, že není cash. A nyní společnosti peníze mají, takže se to nestane. Jistě je pravda, že peněz bude teď trochu méně, protože centrální banky utahují měnovou politiku, ale proč by ji měly utahovat tak, že by způsobily katastrofu? To nedává smysl.

HN: Takže jsme se z minulé krize poučili?

Jsem hodně opatrný na výraz "poučení". Myslím, že ve skutečnosti máme hlavně delší předpisy. Tam, kde bylo předtím 700 stránek, je jich teď osm tisíc, a mnozí si myslí, že to je lepší situace. Já myslím, že není. To, že jsme ve větším bezpečí před velkou krizí, není výsledek nějakého poučení, ale hlavně toho, že v systému je víc peněz.

HN: A kde jsou tedy rizika pro budoucnost?

Nejsou ani tak v ekonomice. Výrazně rostou rizika politická. Uvědomme si, že i demokracie jsou schopny válčit. Nejen obchodně, ale fakticky. První světovou válku rozpoutaly demokracie. Parlamenty tehdy nadšeně odhlasovaly válku.

HN: Vy vidíte riziko válečného konfliktu?

Samozřejmě netvrdím, že bude válka. Jen říkám, že ve světě je víc tenzí než před 10 lety. Vzrostl význam Číny, která se chová asertivně. Nedošlo k tomu, že by se postupně demokratizovala a liberalizovala, spíš naopak. A současně si Američané uvědomili, že jim vyrostl velký globální konkurent. A pak tu máme menší tlaky. Třeba Blízký východ − nezdá se, že bychom nějak přispěli k tomu, aby byl bezpečnější než před 10 lety. Máme tu také stále horkou migrační otázku, která způsobuje napětí v mnoha evropských zemích. No a eurozóna si nevyřešila svou institucionální strukturu, takže rozhodně nevzrostla například důvěra finského daňového poplatníka v poplatníka řeckého nebo italského, což také plodí napětí. Svět je nebezpečnější místo, než byl před 10 lety.

HN: Co máme v téhle situaci dělat?

Pokud se bavíme o bezpečnosti, tak bychom mohli zkusit naplnit dvě procenta výdajů na armádu, což je závazek, který jsme dali NATO. A to i za cenu, že budeme mít pocit, že ne všechny nákupy jsou nejchytřejší. Někdo může říci: za první republiky jsme budovali nákladnou armádu, která nám nakonec byla na nic. Jenže podívejme se na to z druhé strany. Ta armáda sice nebojovala, ale nakonec dodala desítky pilotů do britských stíhaček. Do bitvy, jejíž výsledek byl nejistý a mohla ji rozhodnout třeba právě tahle hrstka pilotů. Kdyby se tehdy ta bitva prohrála, v naší zemi se teď nemluví česky. Takže z tohoto hlediska to vůbec nebyla špatná investice. Nebo to zformulujeme ještě jinak: v marketingu se říká, že vždycky jen polovina marketingových výdajů je účinná, ale nikdo neví, která. S armádami je to docela podobné. Vždycky se část nákladů vyplatí, ale nikdo neví, kdy a která část to bude. Když si řekneme, že je nebezpečnější doba, je v každém případě racionální posílit instituce státu, které bezpečnost zaručují. A ne se o tom jenom bavit a říkat, že náklady na armádu nesmí vytěsnit sociální výdaje.

HN: Kdo je náš nepřítel?

To nevíme. Ale historickou zkušenost ze středu Evropy bych nepodceňoval. Nyní žijeme v historicky bezprecedentní době klidu.

HN: Co Rusko?

Já ho nevidím jako jediné a kdovíjak velké riziko. Jednak je poměrně daleko, za několika hranicemi. A je to ekonomika, která má dost problémů sama se sebou. Je o dvě třetiny větší než nizozemská, takže žádný děsivý obr. A má navíc problémy s Čínou.

V každém případě svět nebezpečnější je. A když je nebezpečno, tak si prostě koupím zámek na dveře a zvážím další ochranné prvky. Navíc armáda má víc funkcí než vést válku. Kdo ví, co se může stát. V Německu třeba zafouká trochu víc do větrníků a nám spadne na tři dny energetická soustava. No a pak nebude úplně špatné, když budeme mít ty chlapíky v obrněných transportérech, kteří budou schopni ohlídat instituce, nemocnice, školy a tak dále.