Jak se staví klášter: Řeholnice se stěhují z Hradčan na okraj Prahy. Jsme asi blázni, ale nadšení nás neopouští, říkají

Uprostřed zdevastovaného zemědělského dvora v Drastech vládne téměř budovatelský ruch. V horní části usedlosti poblíž Klecan v okrese Praha-východ pracují dělníci ze stavební firmy na rekonstrukci tzv. panského domu, dolní část je ovšem doménou žen. Otloukají staré cihly, vyklízejí jeden z objektů plný zaprášených plastových desek, likvidují nálet dřevin na okolních pozemcích. Někomu by to mohlo připomínat scény z dob budování komunismu, kde zástupkyně něžného pohlaví běžně vozily v kolečkách maltu a beton na stavbách, ale zde se vše děje dobrovolně a s úplně jiným cílem. Ženy si v Drastech budují nový klášter.

"Jsme asi blázni, ale nadšení nás neopouští," směje se sestra Milada, žena v brýlích, zahalená v tradičním hnědém řeholním hábitě. Přidává se i stejně oděná sestra Markéta, převorka kláštera: "Nebyla to asi láska na první pohled − původně jsme si totiž myslely, že si postavíme nový klášter někde na zelené louce, moderně a ekologicky řešený − ale každým dnem, kdy tu pracujeme, nám to tu víc a víc přirůstá k srdci."

Obě ženy, členky řádu bosých karmelitek, ukazují, co všechno zde udělaly od dubna, kdy jejich devítičlenná komunita s vyklízecími pracemi ve spartánských podmínkách začala. Jen kontejnerů s všelijakým haraburdím, "dědictvím" po předchozích nájemcích areálu, naplnily asi sedmdesát. Místní lidé už mohli zahalené ženy, jejichž věk se pohybuje mezi 24 a 50 lety, vidět pracovat třeba s křovinořezy a dalším "typicky mužským" náčiním. "Já je velmi podporuji a zároveň obdivuji pro jejich píli a houževnatost. Je to úžasná věc, kterou dělají," říká někdejší starosta a nyní místostarosta Klecan Ivo Kurhajec. Věří, že nyní nehezká část obce dostane novou tvář, kterou ocení a využije i laická veřejnost.

Jak se staví klášter

Dalších 15
fotografií

Odchod z exkluzivní adresy

Těžkou práci karmelitkám usnadňuje vědomí, že si staví svůj nový domov, do něhož se už příští rok mají nastěhovat. Nejdříve provizorně do panského domu, který má v budoucnu sloužit jako dům pro hosty. Následně pak do samotné kvadratury kláštera s kaplí zasvěcenou sv. Terezii z Avily. Spolupracují s pražským architektonickým ateliérem AV 19. Podstatná část areálu by měla být zrekonstruována a přestavěna k novým účelům v roce 2021. Práce je zde ale doslova jako na kostele a dokončování se zřejmě protáhne na mnoho let.

Bosé karmelitky se těší do nového, ačkoliv jejich současnou adresu − pražské Hradčanské náměstí − by jim většina lidí pro její naprostou exkluzivitu záviděla. Jim se na ní ale moc dobře nežilo.

Nynější pražský klášter dostala komunita po návratu z exilu za Josefa II., na konci 18. století, jako "provizorní" náhradu za již obsazený klášter na Malé Straně u kostela sv. Josefa. Náhradní příbytek nebyl ideálním místem pro ženy, které za normálních okolností žijí v přísné klauzuře a klášterní prostory opouštějí jen ve výjimečných situacích (např. kvůli návštěvě lékaře).

Tamní malá zahrada o velikosti 12 x 15 metrů vypadá spíše jako vězeňský dvorek než jako místo vhodné k rozjímání a pracovní činnosti (součástí původního malostranského areálu byla rozsáhlá zahrada, nynější Vojanovy sady). Karmelitky na Hradčanském náměstí nakonec vydržely celá dvě staletí. Za komunismu samozřejmě ne, to byl v klášterním areálu hotel využívaný ÚV KSČ pro zahraniční delegace.

Nekomerční prodej

Revoluce v roce 1989 a následná první vlna restitucí znamenaly pro řeholnice návrat do starých prostor poblíž Hradu. Meditativnímu životu však příliš nepřál ani hluk, který přináší stále sílící turistický ruch. Už v roce 2005 padlo v řádu rozhodnutí o stěhování. Mimo hlučná města se dnes ostatně často stěhují kláštery i v dalších zemích.

"Zvažovaly jsme několik desítek míst, hledaly jsme i na jiných místech Prahy, vždycky to ale na něčem ztroskotalo a cesta se pro nás uzavřela. Jediná, která nakonec zůstala otevřená, byl dvůr v Drastech," říká převorka Markéta a vidí v tom znamení shůry, že věci jsou tak, jak být mají. Areál v Drastech v roce 2015 zrestituovala Vyšehradská kapitula a ta ji právě letos odprodala karmelitkám.

Původní objekt na Hradčanském náměstí řádové sestry také už prodaly. Nyní je v katastru zapsán na soukromou firmu Floresia, ta je ovšem připravena jej převést na bratrský mužský řád bosé karmelitány. Z kláštera nedaleko Hradu by mělo vzniknout něco jako duchovní centrum přístupné široké veřejnosti.

"Kdybychom klášter na Hradčanském náměstí prodaly čistě ke komerčním účelům, měly bychom nyní asi na dva nové, ale nám záleží na tom, aby celý objekt sloužil nějakým podobným účelům jako doposud," poznamenává převorka.

Výsledkem neziskuchtivého přístupu karmelitek je, že peněz nazbyt nemají a zhruba třetina předpokládaných nákladů na areál v Drastech jim na účtě stále chybí. Věří ale, že další peníze seženou od dárců a část nákladů ušetří právě brigádnickou činností. V den naší návštěvy jim na místě vypomáhalo i několik karmelitek z kláštera v Dačicích.

O sobotách přijíždějí přiložit ruku k dílu i neřeholníci, zblízka i zdaleka. Před pár týdny například dorazila skupina asi šedesáti mužů vedená biskupem Karlem Herbstem. Jak sestry vzpomínají, parta otců od rodin, která si říká Staré páky, během jediného dne vyčistila poměrně rozsáhlý pozemek pod budoucím klášterem.