Dnes už málem zprofanovaný výrok Vladimira Putina, že rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou tragédií 20. století, se nejčastěji vykládá jako výraz nostalgie, smutku nad něčím nenávratně zaniklým. Ten stesk se netýká ani tolik komunistického režimu, jako mnohem více velikosti země a jejího postavení ve světě. Napovídá tomu opakovaně vyslovované přání, že je nutno, aby svět opět Rusko respektoval, o respektu se zmiňuje i v souvislosti s nejnovějšími ozbrojenými incidenty v Azovském moři.

S těmi slovy je jedna velká potíž. Dají se vyložit nejen jako stížnost, že okolní země nyní mají vůči Rusku málo úcty, ale i jako parafráze ruského úsloví "aby si nás vážili, aby se nás báli". Ten, kdo vidí svět prizmatem moci a mocenských vztahů, jako nynější ruský prezident, životní profesí tradiční silovik, představitel bezpečnostních složek, bude dávat přednost druhému výkladu.

Co pramení z touhy obnovit postavení Ruska tak, aby odpovídalo poválečné pozici Sovětského svazu, který nejenže získal zpět územní ztráty vyplývající z brestlitevského míru, ale připojil k nim i další zisky jako někdejší Královec, dnes Kaliningrad, a posunul hranice Německa na západ? Je to i stesk po době, kdy světu dominovaly dvě "supervelmoci". V dnešním světě však už vyrostl přinejmenším jeden globální hráč, Čína, se kterým se Rusko nemůže měřit, a proto se mnohem více vymezuje vůči Západu.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • Která velmoc vytlačuje Rusko z postavení světového hegemona? A může s tím současné Rusko něco dělat?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se