V roce 2018 se hodně mluvilo o lidech v dluzích. Pomoci se ale od státu nedočkali

Na začátku letošního roku dokázal bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán pozoruhodnou věc. Namířil zájem politiků i médií k postavení statisíců lidí v dluhové pasti a prosadil, aby první Babišova vláda hned v lednu schválila k dlužníkům vstřícnou novelu insolvenčního zákona. "Má to být šance pro lidi, kteří si jinak pomoci nedovedou a doživotně jsou odsouzeni topit se v dluzích," říkal Pelikán (ANO) o zákonu, který lidem měl umožnit splatit jen tolik, kolik jsou opravdu schopni.

Až do podzimu proto mnozí věřili, že rok 2018 bude pro omezení byznysu s chudobou podobně přelomový jako rok 2016. Tehdy stát začal regulací nebankovních společností úspěšně potírat lichvu a zakázal rozhodčí doložky u spotřebitelských smluv. Optimisté navíc mohli doufat, že díky pirátskému návrhu letos skončí i roky debat o potřebné změně exekučního řádu zavedením takzvané teritoriality, která by stopla volnou soutěž mezi exekutory. Na podzim pak přišlo ministerstvo spravedlnosti vedené Janem Kněžínkem (ANO) s návrhem na zlepšení životních podmínek lidí v exekuci a insolvenci zvýšením částky, nad kterou už jde celý jejich výdělek na splátky dluhu.

Zatím se však zdá, že tyto naděje byly plané. Ze všech kroků, které mohly pomoci významně zredukovat velkou skupinu lidí ocitajících se v šedé ekonomice, zatím nedostal finální razítko ani jeden. Největší šanci má ten poslední, u něj stačí pouhé schválení vládou.

Náraz na sněmovnu

Když novela insolvenčního zákona odcházela do sněmovny, rušila podmínku, jež dnes oddlužení umožňuje jen těm, kteří hned na začátku prokážou, že jsou schopní během pěti let splatit alespoň 30 procent všech dluhů. Osobní bankrot měl nově trvat až sedm let a mohli by jím projít i lidé, kteří by, s výjimkou platby 1089 korun insolvenčnímu správci, nesplatili nic. Museli by se ale poctivě snažit, dohlížel by na ně insolvenční správce a soudce. "Chci zdůraznit, že to není nulové oddlužení. Jde o sedm let splácení všeho, co člověk splatit dokáže. K většímu zadlužování nepovede. Můžeme se podívat do zemí, které tuto možnost zavedly. Funguje to od Spojených států přes Belgii až po Rakousko nebo Slovensko. Nikde nepozorovali zvýšenou tendenci lidí se zadlužovat," řekl tehdy v rozhovoru pro HN Pelikán.

Poslanci, zejména pozměňovací návrhy Patrika Nachera a Taťány Malé (oba ANO), však novelu zpřísnili. Dobu bankrotu zkrátili na nejdéle pět let a ponechali nutnost splatit na konci alespoň 30 procent dluhu. Ve výjimečných případech by lidé mohli uhradit i méně, o tom však má na konci rozhodovat soud. "Varianta s nulou u některých lidí vyvolává falešný dojem, že se víceméně počítá s tím, že se zaplatí insolvenční správce a jinak věřiteli téměř nic. Nám jde o zlepšení pozice všech subjektů, které do insolvence zasahují. Nedá se říct, že všichni dlužníci jsou nezodpovědní, a na druhé straně, že všichni věřitelé jsou bezpáteřní predátoři," zdůvodňoval svůj přístup Nacher.