Zdanění restitucí je převlečená konfiskace. Největší morální havárie od roku 1989

Ve sněmovně se ve středu odehrála jedna z největších perverzí od roku 1989. Poslanci ANO, komunistů, ČSSD a SPD odhlasovali zdanění církevních restitucí. Je to vlastně neuvěřitelné: stát po letech nejdříve uznal, že by měl vrátit majetek ukradený církvím komunisty. A nyní, na popud komunistů, chce část náhrad zpět, protože se prý předal. Je to stejné, jako by zloděj někomu ukradl auto, byl chycen, auto vráceno poškozenému, ale zloděj by nakonec prosadil, aby z vráceného vozu byla odšroubována kola. Morální a právní lapsus v jednom.

Je takřka jisté, že něco takového neprojde přes Ústavní soud. V právním státě není možné, aby erár nejdříve uzavřel smlouvu a pak se ji pokoušel jednostranně měnit. Dohoda o majetkovém vyrovnání totiž opravdu není nějakým dárečkem církvím, jak se to komunisté pokouší interpretovat. Je to regulérní smlouva, kdy na jedné straně dostávají církve náhrady za ukradený majetek a na straně druhé postupně přicházejí o příspěvky ze státního rozpočtu. Žádnou smlouvu nelze jednostranně měnit. A pokud se o to stát pokouší, je to převlečená konfiskace. Okradení už okradeného.

Neobstojí žádný argument, ani účetní. Když Andrej Babiš tvrdil, že církevní restituce byly předražené o 54 miliard korun, vypadalo to, že má nějakou nezávislou analýzu. Jenže žádná neexistuje − jsou to hausnumera vycucaná z prstu. Ústavní soud už dříve řekl, že ke zpochybňování vyrovnání s církvemi není relevantní důvod.