Sloupek Miloše Čermáka: Ano, existuje návod, jak vyhrát ve hře kámen-nůžky-papír. Problém je v tom, že s jeho pomocí asi stejně nevyhrajete

Bylo to na konci ledna 2005. Ve čtvrtek odpoledne zazvonil v kanceláři ředitele japonské pobočky aukční síně Christie's telefon. Volal zaměstnanec firmy na výrobu elektroniky Maspro Denkoh Corporation s informací, že se její prezident Takaši Hašijama rozhodl prodat svou osobní sbírku obrazů.

To byla dobrá zpráva. Hašijama vlastnil plátna impresionistických mistrů v odhadované celkové hodnotě kolem 20 milionů dolarů. Pro aukční síň je něco podobného velká událost. A také šance na slušný příjem, minimálně kolem půl milionu dolarů.

Druhá zpráva už tak dobrá nebyla: japonský byznysmen chtěl prodat svou sbírku jako celek, ale hlavně se ještě nerozhodl, zda aukci nabídne Christie's, anebo konkurenční aukční síni Sotheby's. Podmínky nabízely obě srovnatelné a Hašijamovi se nechtělo smlouvat.

A tak přišel s překvapivým návrhem: ať si zástupci obou společností o zakázku zahrají hru kámen−nůžky−papír. Jeden pokus, opakování jen v případě remízy. Vítěz bere všechno.

Byla domluvena i závazná pravidla, na což dohlédli právníci. Aukční síně měly víkend na to, aby se rozhodly, jaký bude jejich první tah. Neboli jestli zvolí kámen, papír, anebo nůžky. Zástupci se pak v pondělí sejdou v sídle firmy. Nebudou "stříhat" rukama, jak se to nejčastěji dělá, ale napíšou svůj tah na papír. To aby se zamezilo jakýmkoli pochybnostem a předešlo podezření z podvádění. Papíry pak předají manažerovi Hašijamovy firmy.

Návrh vzbudil u aukčních síní určité rozpaky, ale obě na něj přistoupily. Chuť dražit zajímavou a lukrativní sbírku byla velká. A pak, hra kámen−nůžky−papír je v Japonsku velmi populární. Bere se vážně a občas se používá i v byznyse. "Občas ji sám hraju, například s kolegy, když se v něčem nemůžu rozhodnout," řekl později Hašijama deníku New York Times.

Tomu se také podařilo zjistit, jak obě aukční síně postupovaly. "Bylo jasné, že pro zákazníka to není hra, ale že to bere velmi vážně, a tak jsme to vzali vážně také," řekl novinám jeden z amerických šéfů Christie's.

Japonští manažeři této aukční síně se rozhodli přijít na to, jaká by měla být pro pondělní "souboj" optimální strategie. Klíčové se nakonec ukázaly rady jedenáctiletých dvojčat Flory a Alice, dcer globálního ředitele oddělení pro impresionismus a moderní umění. Obě hrály kámen−nůžky−papír pravidelně se spolužáky ve škole.

Flora prý manažerům řekla: "Když hrajete s někým, kdo není moc zkušený, je nejbezpečnější strategií začít nůžkami. Kámen asi nedají, protože to se zdá být hrozně předvídatelné. Takže dají buď papír, anebo taky nůžky. Což pro vás znamená výhru nebo v horším případě remízu."

V Sotheby's oproti tomu žádnou strategii nevymýšleli. "Došli jsme k závěru, že v téhle hře rozhoduje náhoda. Tak jsme to nechali náhodě," řekl New York Times manažer, který měl vyjednávání s firmou Maspro na starosti.

V pondělí se zástupci obou firem posadili proti sobě k dlouhému stolu a napsali na papír svou volbu. Přítomný manažer okamžitě oznámil výsledek. V Christie's se drželi rady jedenáctiletých dvojčat a zvolili nůžky. Zástupce Sotheby's odevzdal papír se slovem "papír".

Zakázku vyhrála síň Christie's.

◼ Je to můj oblíbený příběh. Když se před čtrnácti lety odehrál a média o něm s jistým údivem referovala, fascinovaně jsem zjišťoval všechny dostupné informace. Kámen−nůžky−papír je totiž moje oblíbená hra. Právě tím, že kombinuje obyčejné štěstí − a ano, samozřejmě vím, že na štěstí není nic obyčejného, ba naopak! − se strategií a psychologií. Že se neobejde bez bedlivého zkoumání soupeře. A že dává prostor i k manipulaci.

V Sotheby's udělali tu největší chybu v tom, že si mysleli, že žádnou strategii nepotřebují. Že rozhodne náhoda. Já vím, krásu tomuto příběhu dodává zejména to, že v Christie's vyhráli. Klidně to mohlo být naopak. Kdyby se v Sotheby's rozhodli dát kámen, slavně by vyhráli.

Jenže "kdyby" jsou chyby. Což je zásadní fakt, který si právě při hře kámen−nůžky−papír neustále palčivě připomínáte. Ve chvíli, kdy ji vezmete vážně, je to vlastně samé "kdyby" na spoustě různých úrovní.