Jak se žije živnostníkům: Nesmyslné předpisy mě štvou, říká majitelka malého obchodu v Jizerských horách

Tady, kde teď stojíte, byl starý obývák, tady byla zeď a tady dětský pokoj. A na druhé straně, kde dnes máme sklad, tam byla kuchyň," ukazuje Jana Bečanová prstem po obchodě. Popisuje bývalou podobu spodního patra domu, ve kterém podniká. Na ploše 38 metrů čtverečních, tedy rozloze větší garsonky, jsou nyní místo gauče a hraček regály narvané různým zbožím. Od hygienických potřeb až po pečivo a ovoce.

Energická živnostnice přestěhovala koloniál do svého rodinného domku v Jindřichovicích pod Smrkem před 25 lety, když jí obec zrušila smlouvu na pronájem bývalé průmyslové prodejny. Pustit malý obchůdek nemohla − měla úvěr na mrazáky, lednice a první zboží a musela ho splácet. S manželem a synem se tak uskrovnila a přesunula bydlení na půdu. U domu na žádost tehdejšího starosty musela vydláždit prostor pro parkoviště. Místní ho ale moc nevyužívají, nejčastěji sem jezdí na kole nebo chodí pěšky. "Na všechno, co tady stojí a leží, jsme si vydělali sami. Žádný další úvěr ani dotaci jsme neměli. Jsem hrdá na to, že takto podnikám 27 let," říká Bečanová.

Dvě samoobsluhy v jedné obci

Jindřichovice pod Smrkem je malá obec v Jizerských horách, v těsné blízkosti česko-polských hranic. Život zhruba 650 obyvatel tady plyne pomalu. Ve všední den dopoledne jsou venku slyšet jen psi, děti, které se vracejí ze školní vycházky, a klempíři na střeše kostela Nejsvětější Trojice, zdejší kulturní památce. Do koloniálu se zelenou fasádou chodí touto dobou několik lidí, nejčastěji pro drobný nákup, pár rohlíků nebo pivo.

Nesmyslné předpisy mě štvou

Dalších 9
fotografií

V 90. letech, ještě před tím, než ve 14 kilometrů vzdáleném Frýdlantu otevřeli první supermarket, tady bylo zákazníků více. A taky víc utratili. Teď v okolí stojí markety tři. "Když mají lidi po výplatách peníze, tak hurá tam, bezmyšlenkovitě nakupují, a když něco není nebo něco zapomenou, přijdou sem," popisuje majitelka malého obchodu s ročním obratem v jednotkách milionů korun. Dokáže ji i s manželem uživit, na pokles tržeb si tak nestěžuje.

Když si později o sto metrů dál, v ulici za rohem, pronajal od obce prodejnu bývalé Jednoty vietnamský podnikatel, neublížilo jí to. Věří ve svou výhodu spočívající v osobním vztahu k obchodu a v péči o něj. Dvě prodejny takto vedle sebe fungují deset let a Bečanová tu vietnamskou nevidí jako konkurenci.