Být s dítětem doma tři roky ovlivní mozek, návrat do práce pak trvá dlouho a je to pro ženu diskriminující, říká manželský pár vědců

Pětiletý chlapec sedí v laboratoři a sleduje kreslený seriál. Vedle v pracovně má na stole rozloženou stavebnici. Biologové Pavel a Romana Stopkovi si svého třetího, nejmladšího syna berou do práce často. "Díky tomu, že si práci můžeme flexibilně zorganizovat podle našich potřeb, synka vyzvedneme ze školky po obědě a můžeme s ním strávit víc času," říká Pavel Stopka. V mezinárodním výzkumném centru BIOCEV ve Vestci u Prahy je vedoucím laboratoře genetiky chování, kde se zkoumá, jak se zvířata navzájem rozpoznávají. Stopkovi spolu na jednom pracovišti působí už téměř dvacet let a ještě déle jsou i manželé. Společnou práci považují za výhodu: mohou si navzájem vycházet vstříc a "ponorku" prý neznají. On řídí výzkumnou práci a organizuje nové projekty a ona se na nich se zbytkem týmu podílí. "Romana je v tom naprostý génius. Její pečlivost je pro vědeckou práci nepostradatelná. Největší výhoda je v tom, že když jeden z nás dělá časově náročný experiment, druhý automaticky běží do školky nebo udělá jídlo celé rodině," pochvaluje si Stopka.

Podobných akademických manželských párů působí ve výzkumu celá řada. Kvůli náročnosti vědecké práce musí řešit, jak sladit protichůdné potřeby pracovního a soukromého života. Vědci, které HN oslovily, oceňují, že jejich partneři mají pro badatelskou práci pochopení, v domácnosti si vypomáhají a jejich role jsou rovnocenné a mají i větší možnost pracovat z domova. Shodují se ale také v tom, že věda vyžaduje vysoké pracovní nasazení, které se s rodičovským životem slučuje jen těžko. Matky vědkyně, přestože mají za muže vědce, často musí ze svých kariérních ambicí slevit.

Před 14 lety se Stopkovým narodila dvojčata Viktor a David a začalo náročné období. Romana se snažila skloubit vědeckou práci s péčí o děti, s hlídáním musela pomoci babička. Když se před pár lety rozhodli pro třetí dítě, snažila se do laboratoře aspoň docházet. Tato zkušenost se jim hodí i při řízení pracovního týmu. "I díky tomu, že jsem sám zažil, jak je pro ženu těžké pracovat ve vědě při mateřské, být odloučen od hlavních schůzek, jsem mnohem přívětivější vůči našim kolegyním. Tolerujeme home office, protože o ně nechceme přijít. Víme, že být s dítětem celé tři roky mozek ovlivní a návrat pak trvá strašně dlouho," říká Stopka. Pokud žena podle něj ztratí téměř deset let péčí o tři děti a žádá o grant, je často oponenty grantu posuzována, jako by neměla žádné výsledky. "To je diskriminující. Mnohem důležitější je kvalita a citovanost byť i menšího počtu článků než jejich celkový počet," myslí si.

V manželství s vědou

Pravidla mužského světa

Rodiče v českém výzkumu podle Marcely Linkové ze Sociologického ústavu AV ČR stále nemají dostatečné podmínky pro to, aby mohli dobře sladit práci s péčí o děti, zejména ty malé. Jak upozorňuje loňská studie tohoto ústavu, jež se jako první věnovala pracovním podmínkám v českém výzkumu, v akademickém prostředí přetrvávají různé stereotypy, které diskriminují rodiče, a hlavně matky. Mnoho vědkyň na svém pracovišti zaznamenalo negativní postoje k rodičovství, 31,7 procenta žen zachytilo u svých kolegů nebo nadřízených názor, že není vhodné zůstávat na rodičovské déle než jeden rok, a téměř 30 procent se setkalo s tvrzením, že by nebylo vhodné, aby měly v nejbližší době děti. Pozitivněji podle výzkumu hodnotili sladění pracovního a rodinného života ženy v sociálních vědách a muži v technických oborech, nejméně spokojeni byli naopak v lékařských vědách.