Svobodná volba: dělejte kariéru (a nemějte děti)

Žena vystuduje vysokou školu, úspěšně obhájí doktorát a rozhodne se pro akademickou dráhu. První roky v práci úspěchy střídají zahraniční stáže a konference. Pak se ale začne blížit třicítka a přijde touha po dítěti. Jako spousta jiných vědkyň má za partnera vědce. Porodí a najednou má pocit, jako by ji "někdo vysadil z rozjetého vlaku". Všechno je najednou mnohem těžší.

Podobné zkušenosti má většina vědkyň, s nimiž HN mluvily. Ženy nemají dostatek podpory, jakou by v tak náročném povolání potřebovaly, a to hlavně tehdy, když mají malé děti, tvrdí socioložka Marcela Linková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. "V české vědě stále panují otřesné podmínky."

Především zde ve srovnání se zbytkem Evropy pracuje méně žen. A za posledních 10 let se situace o dva procentní body zhoršila: klesla na 26 procent, sedm procent pod evropský průměr. Přitom celkově počet českých vědců podle statistik narůstá, jde ale hlavně o muže. Češi obecně jsou na ženy podle Linkové příliš nároční. "Ve srovnání se zahraničím klademe až nepřiměřené nároky na to, jak má vypadat správné mateřství," říká.

Pokud se chce vědkyně už třeba po půlroční mateřské dovolené alespoň částečně vrátit do práce, nemá malé dítě kam dát. "Zejména ve velkých městech, kde jsou také univerzity a výzkumné ústavy, je velký nedostatek zařízení pro péči o děti od půl roku jejich života. K tomu se pak přidává to, že na rozdíl od zahraničí naše výzkumáky a univerzity věnují opravdu jen málo pozornosti péči o lidské zdroje. Něco jako jejich řízení tu nalezneme zřídka," říká Linková a dodává: "Pokud budeme ženám pořád říkat, že se mohou svobodně rozhodnout nemít děti a pak jim ve vědecké kariéře nic nebrání, tak se neposuneme nikam."