Slovenské zjevení: Favoritkou sobotních prezidentských voleb je rozvedená právnička z Pezinku. Jak se dostala do politiky?

Když měla Zuzana Čaputová odpovědět na dotaz HN, jaké jsou hlavní slabiny jejích největších soupeřů Maroše Šefčoviče a Štefana Harabina, odpověď naprosto otočila:

"Víc než na hledání slabin protikandidátů se soustředím na to, abych pozitivně motivovala občany a občanky Slovenska k účasti na volbách a k zaškrtnutí mého jména. Věřím, že právě to je cesta k úspěchu."

A přesně díky tomuto postoji − založenému na pozitivním pohledu a vlastních názorech, nikoli na útocích na soupeře − se pětačtyřicetiletá rozvedená právnička z Pezinku a matka dvou dcer stala favoritkou slovenských prezidentských voleb. Výrazně jí k tomu pomohlo nedávné odstoupení dalšího kandidáta, Roberta Mistríka. Vědec a podnikatel Mistrík dodržel jejich předchozí dohodu, že pokud jednomu z nich začne klesat podpora v průzkumech, odstoupí a podpoří druhého. A popularita Čaputové dva týdny před volbami skutečně vystřelila.

"Paní Čaputová nejvíc oslovila voliče způsobem chování, přímou komunikací, otevřeností a tím, že své postoje formuluje sice rázně, ale nikoli konfrontačně," říká o ní v rozhovoru s HN Iveta Radičová, slovenská expremiérka a socioložka, která se před deseti lety dostala jako opoziční kandidátka do druhého kola prezidentské volby. "V rozhádané a zvulgarizované politické scéně to svítí jako alternativa jiného způsobu komunikace. A navíc přináší postoje, které jsou nesmírně lidské."

Čaputová míří k vítězství. Jaká je role žen v politice ve visegrádské čtyřce?

Zuzana Čaputová je označována za liberálku, což se v současné střední Evropě příliš nenosí. Otevřeně například řekla, že by podpořila adopce dětí páry stejného pohlaví, což je spolu s interrupcemi pro konzervativní Slováky mnohem dramatičtější a spornější téma než pro liberálnější Čechy.

"Chci být prezidentkou pro všechny − ženy, muže, Slováky i příslušníky národnostních menšin, pro mladé rodiny i pro seniory. I konzervativní voliči mohou očekávat, že budu plně respektovat jejich hodnotové nastavení," řekla Čaputová, jež se hlásí ke svému křesťanství a kterou podpořili i někteří liberálněji orientovaní kněží katolické církve.

Nebála se ani Kočnera

Světlovlasá žena z Pezinku i po týdnech kampaně působí na slovenské politické scéně stále jako zjevení. Podle komentátorky deníku Sme Zuzany Kepplové ji ale lidé, kteří politiku sledují, znají už léta. V barvách nevládní organizace Via Iuris bojovala Čaputová proti rozšíření skládky v rodném Pezinku, kde i nadále se svými dcerami žije. Když za ochranu životního prostředí dostala v USA v roce 2016 Goldmanovu cenu, přezdívanou "zelená Nobelovka", byl to vrchol její aktivistické kariéry. Tu přitom začala na městském úřadě v Pezinku, kde pracovala už během studia práv. Pak se věnovala tématům týraných a zneužívaných žen a dětí a také ochraně životního prostředí. Kromě pezinské skládky se věnovala i dalším případům velkých firem, jež znečišťovaly životní prostředí. Výrazně se také podílela na kampani za zrušení amnestií expremiéra Vladimíra Mečiara, které přikryly řadu zločinů z 90. let.

"Pro většinu Slovenska působí jako nová tvář, ale už za sebou nechala ve společnosti viditelnou stopu," říká Kepplová ze Sme. "Kdo sleduje právě veřejné věci, nemohl si jí v případě pezinské skládky nevšimnout." Čaputová a další aktivisté vedli čtrnáct let boj proti rozšíření skládky, která měla už tak vliv na vyšší výskyt onkologických onemocnění v Pezinku a okolí. V průběhu kampaně se ji její soupeři snažili očernit tvrzením, že se z ní stala aktivistka až poté, co její otec opustil dozorčí radu firmy spojené se skládkou. Ten však nejen odešel dřív, než celá aféra vypukla, ale hlavně pracoval ve firmě, která svážela odpad, nikoli provozovala skládku.