Kdopak by se Jakla bál. Odpůrce úřadů míří na úřad, bude mít ale velmi svázané ruce

Politické dohody zafungovaly a sněmovna posílá do vysílací rady Ladislava Jakla. Nominant SPD porazil svého protikandidáta Milana Boušku, bývalého mluvčího ODS, který už v radě jednou zasedal. Na tom, že SPD navrhuje někoho do úřadu, který rozhoduje o pokutách za televizní a rozhlasové vysílání, není nic zvláštního. Zákon to tak chce, nové radní zkrátka navrhují politické strany zastoupené ve sněmovně. Alespoň na papíře se tedy postup liší od vybírání radních České televize nebo Českého rozhlasu, které musí oficiálně navrhnout veřejné organizace, spolky a instituce.

Na rozdíl od nedávné neúspěšné nominace Petra Štěpánka v barvách ANO, která spustila pořádný virvál, byl tentokrát celkem klid. V ulicích proti Jaklovi nikdo nedemonstroval. Štěpánek i Jakl jsou přitom ze stejných vajec. Oba dráždí koncept veřejnoprávních médií a samotná existence České televize i Českého rozhlasu. Jakl se netají názorem, že považuje zpravodajství Kavčích hor za neobjektivní a nevyvážené.

Proti jeho nominaci se protestovalo spíš na Twitteru. Filmový režisér Jan Hřebejk se třeba rozčílil, že Jakl je "zastydlá mánička s bizarními názory, která sympatizuje s pravicovými extremisty, šovinisty a rasisty". Je pravda, že Jakl sympatizoval třeba s Akcí D.O.S.T. a za SPD kandidoval do Senátu. Ale ve vysílací radě mu to moc platné nebude, tak jako se v ní nijak neprojevují zástupci ODS, ČSSD, ANO nebo TOP 09. Ostatně právě poslední zmiňovaná strana před čtyřmi lety dosadila do rady Jaklovu bývalou manželku Danu, a to navzdory kritice jejího předchozího působení v Radě Českého rozhlasu.

Na rozdíl od jiných mediálních rad má tato velká vysílací rada jedno podstatné zákonné omezení. Vznikla totiž jako státní úřad, a podle ústavy tedy může dělat jen to, co má v zákoně výslovně dovoleno. A protože je to správní orgán, jehož rozhodnutí musí případně obstát před soudem, musí velmi pečlivě zdůvodňovat svá usnesení. Očekává se, že jeho výroky budou konzistentní a předvídatelné. Oproti 90. letům, kdy Ladislav Jakl pomáhal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání zakládat, se situace dost posunula. Mimo jiné kvůli známé kauze s arbitráží kvůli Nově nebo vstupu do Evropské unie, ale také proto, že vysílací rada léta prohrávala většinu soudů o pokuty s televizními a rozhlasovými stanicemi.