Naši klienti poskytují na filantropii zhruba 23 milionů korun ročně, říká Barrosová z Rockefeller Philanthropy Advisors

Poradenství je obor, který může zahrnovat prakticky cokoli. Obvykle se nějak týká vydělávání nebo utrácení peněz. Rady expertů se ale také mohou hodit někomu, kdo chce využít vlastní peníze − obzvlášť je­-li jich hodně − pro dobročinnost. A to je úkol pro lidi jako Donzelina Barrosová, která více než deset let radí bohatým a úspěšným lidem, jak smysluplně a dobře dělat charitu. Sama se učila u těch největších, kteří mají s využitím vlastních obrovských majetků pro dobrou věc více než sto let zkušeností. Jedná se o jednu z nejbohatších podnikatelských rodin všech dob, kterou založil americký ropný magnát John Davison Rockefeller. Díky nabytému bohatství mohl odejít do předčasného důchodu, aby se takřka polovinu života až do své smrti v 97 letech v roce 1937 mohl věnovat rozvoji a financování vlastní nadace. Jejím zadáním bylo a dosud je poskytovat podporu pro cílený rozvoj v různých oblastech včetně zdravotnictví, školství, ekologie či vědy.

Rozsah charitativní činnosti Johna D. Rockefellera vyžadoval, aby on a po něm jeho dědicové pravidelně sledovali, kde by jejich mecenášství mohlo být co nejlépe využito. Za tímto účelem zřídili poradní sbor, který měl za úkol připravovat podklady umožňující členům rodiny rozhodovat o směřování všech jejich filantropických aktivit. Jeho vznik inspiroval samotný John D. Rockefeller. V roce 1891 prohlásil, že k filantropii je třeba přistupovat systematicky, "jako by se jednalo o byznys", s tím rozdílem, že peníze jsou prostředkem k dosažení požadovaných výsledků, nikoli cílem.

Tým poradců, který původně sloužil výhradně pro rodinu Rockefellerů, se před sedmnácti lety vyčlenil z rodinné kanceláře do samostatné neziskové organizace Rockefeller Philanthropy Advisors. Nese jméno slavného mecenáše, protože několik členů rodiny působí v jejím správním výboru. V současnosti má poradenská organizace 55 zaměstnanců a čtyři pobočky. Tři jsou ve Spojených státech a jedna ve Velké Británii.

Donzelina Barrosová, která už dva roky řídí londýnskou kancelář Rockefellerových filantropických poradců, popisuje v rozhovoru pro HN nejen svou práci, ale i roli dobročinnosti v současném světě.

HN: Opravdu je lidem, kteří si to mohou dovolit, třeba radit, jak mají své peníze použít k tomu, aby mohli konat dobro?

Asi bych to přirovnala k tomu, že když budete potřebovat smlouvu, nejspíš ji nezačnete psát sám, ale půjdete se poradit s právníkem. Ve filantropii je to podobné. Neposkytujeme daňové nebo právní poradenství zaměřené na dobročinnost, ale co poskytujeme, jsou rady lidem, kteří mají v úmyslu na filantropii věnovat poměrně velké sumy.

Jako poradci jejich peníze do filantropických projektů nevkládáme. To jde striktně přes samostatné charitativní organizace.

Naším úkolem je s filantropy prodiskutovat to, čeho by rádi dosáhli, co jsou podle nich palčivé problémy, na jejichž řešení chtějí věnovat své peníze.

Někteří k nám přijdou s tím, že chtějí poskytnout peníze na vzdělání nebo ekologii v některé zemi, třeba v České republice. Umíme pro ně připravit strategii.

Přicházejí k nám ale také dárci, kteří jsou teprve na samotném začátku.

Vědí, že by rádi poskytli peníze na něco správného a smysluplného, ale nevědí, na co konkrétně a jak to udělat.

Pro ně máme připraveno něco jako školicí proces. Říkáme mu Průvodce filantropa a jeho písemná podoba je volně k dispozici na našem webu.

HN: Není potřeba dělit se nezištně s jinými, kteří něco potřebují, lidskou přirozeností?

Ano. Myslím, že lidé chtějí dávat něco ze svého jiným či širší společnosti, protože věří, že to má smysl a mohou tak přispět k něčemu dobrému, pozitivnímu.

HN: Přesto lidé potřebují, aby jim někdo radil, jak takové dary dávat?

Vidíme to u lidí, kteří s filantropií začínají. U nich naše práce spočívá v prvé řadě v tom, že probereme jejich očekávání. Chceme zjistit, které metody filantropické práce jsou pro ně přijatelné. Zda chtějí vidět okamžitě, na co jejich dary jdou − například v podobě stipendií −, nebo jim jde o nějaký dlouhodobý cíl.

HN: Zmínila jste, že poradenství, které poskytuje vaše organizace, je pro lidi, kteří na filantropii chtějí věnovat větší částky.

Kolik peněz musím mít, aby mělo smysl nechat si radit od Rockefellerových filantropických poradců?

Než vám odpovím konkrétně, musím říct, že základní principy mecenášství, kterými se řídíme, platí pro kohokoli.

Nicméně aby mělo smysl zapojit do filantropických snah organizaci našeho typu, mělo by jít o lidi, kteří mají v úmyslu na dobročinnost poskytovat milion dolarů (zhruba 23 milionů korun) ročně, nebo k této sumě směřují. Jde ale o částky, které platí pro Spojené státy, v různých zemích Evropy mohou být trochu jiné.

Poskytujeme také krátkodobou poradenskou činnost, která může zahrnovat přípravu strategie nebo zmapování situace v určité oblasti. Vezměme si třeba školství. To, co můžeme udělat, je zmonitorování této problematiky, abychom zjistili, v čem přesně a jak by filantrop mohl dosáhnout největšího pozitivního účinku.