Konec největšího televizního eposu. Seriál Hra o trůny osm let lámal rekordy sledovanosti, rozpočtu i množstvím získaných cen

Neexistuje jiný seriál, k němuž by se v uplynulé dekádě upínala taková pozornost. Ještě když stanice HBO roku 2011 odvysílala první řadu Hry o trůny, okamžitý hit to nebyl. Slušná čísla sledovanosti, slušné recenze, ale nic zlomového.

Až si nyní v noci z neděle na pondělí desítky milionů diváků ve zhruba 170 zemích světa naladí premiéru poslední osmé řady, budou už sledovat úplně jinou show.

Přitom stačí pohlédnout zpět na začátek a je zřejmé, že tento fantasy epos byl předurčen k úspěchu. Hned v úvodní scéně prvního dílu se za kovového hlomozu otevírá těžká brána a postavy vyjíždějí vstříc mrazivému, sněhobílému nekonečnu. Před diváky se symbolicky otevírá svět, který přesahuje malou televizní obrazovku.

Ten svět je pak s každým dalším dílem epičtější. Spisovatel George R. R. Martin jej přitom v roce 1991 rozepsal jako pouhou epizodu, povídku o dětech šlechtického rodu, z nichž každé získá svého osiřelého vlka. "A pak jsem začal všechny ty rody zkoumat dál a svět ožil," vzpomíná Martin na počátky knižní ságy známé pod názvem Píseň ohně a ledu, která se stala předlohou seriálu.

Z výborného sci-fi povídkáře Martina, jehož první útlé sbírky a novely začaly vycházet v českých překladech s křiklavými "devadesátkovými" obálkami zrovna v době, kdy pracoval na první knize série, se stal jeden z nejznámějších světových romanopisců. Dnes už prodal přes 90 milionů výtisků.

Martinovou ambicí bylo navázat na to nejlepší z díla J. R. R. Tolkiena, nejslavnějšího fantasy spisovatele všech dob. "Po Tolkienovi nastalo pro epickou fantasy temné období," vzpomíná Martin. "Vzniklo mnoho příšerných nápodob, které si z Tolkiena braly to nejhorší a vůbec se nezaobíraly tím, co je na jeho díle tak skvělé."