Bez fachmanů se české strojírenství neobejde, věří v Komasu, menší strojírenské firmě na Opavsku

Kdo zná fabriky nové generace, se sofistikovanými stroji a halami s obsluhou v kabince u displeje, připadá si po příjezdu do Komasu trochu, jako by se přenesl v čase. Přece přesně takto to vypadalo ve strojírnách sedmdesátých a osmdesátých let minulého století! Přesto se o továrně v Komárově u Opavy dá říci, že je úspěšná a má značný potenciál. Ten sice není v nejmodernějších technolo­giích, zato je v lidech, kteří zažili pád firmy až na samotné dno a teď se společně podílejí na skoro zázračném zmrtvýchvstání.

Areál fabriky se nachází hned u hlavní silnice na trase mezi Ostravou a Opavou, jeho jednoduchá dostupnost je jeho nespornou výhodou. Na vjezdu u nově pořízené závory návštěvníky nekompromisně zpovídá přísný vrátný, přijíždějící vůz nasměruje na parkoviště. Pořádek musí být. To je zásada, která je tu patrná na každém kroku, od pečlivě zameteného nádvoří se skromným trávníkem a rozkvetlým zlatým deštěm až po poslední chodbu spojující jednotlivá střediska. Je dopoledne, tak je všude živo. Odpoledne větší část fabriky osiří, na dvě směny totiž zatím jede jen lisovna. Mezi zdejšími pracovníky je hned několik úplně mladých kluků, sotva opustili lavice učiliště.

"Když jsme tady před dvěma a půl lety začínali, byl věkový průměr zaměstnanců 55 let, teď je 45 let," hrdě potvrzuje ředitel Komasu Marek Kloupar. Že je pyšný na výsledky práce své a hlavně lidí, kterými se obklopil, je patrné z každé druhé věty.

Dlouhá tradice

Vedle dobré dopravní dostupnosti je další výhodou Komasu jeho silná tradice. Kdysi velmi solidní součást státního podniku Brano na začátku devadesátých let zprivatizovali členové tehdejšího vedení. Z původní pětice ale před třemi lety zůstala jediná jednatelka, které se fabrika postupně rozložila pod rukama.

"Když jsme sem na podzim roku 2016 přišli poprvé, tak až na jeden stály všechny stroje. Nebyl materiál, nebyly peníze na úhradu energií, z původních 130 zaměstnanců jich zbylo sotva 70. Ve staré lisovně všichni seděli ve svačinárně a vykukovali s napětím, co se bude dít," vzpomíná na své první chvíle v Komasu ředitel Kloupar.