Bankrot, ostuda na věčné časy?

Zkrachoval? Žádné peníze mu nepůjčíme! Když se člověk baví s podnikateli ze Spojených států a z Evropy, narazí okamžitě na jeden obrovský rozdíl. Zatímco v Americe je krach běžnou součástí podnikání a zkušenost s ním je pro úvěrující bankéře známkou jisté podnikatelské zralosti, v Evropě má zkrachovalý podnikatel nálepku lúzra, který by už podnikat nikdy neměl. Jenže − i Evropa si uvědomuje, že bez firem a podnikatelů nikdy nebude ekonomickým či inovačním lídrem světa. A svůj pohled na ty, kteří neuspěli, v posledních letech výrazně mění. Součástí změny tohoto pohledu je i postupné zjednodušení legislativy, co se týká bankrotů. A také snaha uzákonit pravidlo, že v případě vyhlášení bankrotu by celý proces oddlužení neměl ve všech zemích Evropy trvat déle než tři roky. To by mělo pomoci rozhýbat podnikání a přesvědčit obyvatele, že se nemají bát podnikat, protože bankrot neznamená černou skvrnu na celý život.

Celoevropská regulace bankrotů se má vztahovat i na Českou republiku. Na zemi, která má s bankroty obecně velmi osobní zkušenost, protože jsou to právě dluhy a neschopnost se jich za rozumných podmínek zbavit, které mají velmi negativní vliv na ekonomiku. I proto má česká debata, zda umožnit podnikatelům rychlejší oddlužení, ve srovnání s Evropou dva speciální kontexty.

Zaprvé, jestli podnikatelé nebudou víc podvádět, když už stejně podle rétoriky mnoha politiků podvádějí. A zadruhé, jestli k podnikatelskému balíčku oddlužení nepřihodit ještě běžného spotřebitele a i jemu neumožnit zjednodušené exekuce.