Je suis Jakl. Politické násilí nemá ve svobodné společnosti místo

Blízký spolupracovník exprezidenta Václava Klause Ladislav Jakl byl napaden pěstmi v pražském metru. Vypověděl, že k němu přistoupili dva muži, zeptali se ho, jestli je "ten lídr SPD", a už ho tloukli. Svědci nejsou, ale není důvod Jaklovi nevěřit, takové věci si lidé s integritou nevymýšlejí. Jde o zjevný akt politického násilí, které je naprosto nepřijatelné, nedá se ničím omluvit. Pokud by někdo chtěl tvrdit, že si za to Jakl může sám, protože kandidoval za xenofobní partaj, měl by si dát předepsat něco proti mentálnímu malomocenství. Omlouvat či zlehčovat útok na Jakla je v principu stejné jako zlehčování pěstního útoku na poslance TOP 09 Dominika Feriho, s "argumentem", že si za napadení může sám, protože je "sluníčkář".

Ve svobodné společnosti není z politických důvodů ospravedlnitelné komukoli vyhrožovat, natož na něj vztáhnout ruku. Společnost je svobodná, pokud jsou nositelé různých názorů a politických postojů před násilím chráněni. Jediný, kdo má nárok používat represi, je stát, který se přitom samozřejmě musí řídit zákony a ústavním pořádkem. Občané spolu samozřejmě mohou nesouhlasit, hádat se podle svého vkusu a intelektuální kapacity. To je v pořádku a je to často i produktivní. Ale když dojde na otevřené výhrůžky, nebo dokonce na fyzické násilí, je potřeba říci: Tak to tedy ne. A postavit se na obranu napadeného. Osobně s Ladislavem Jaklem nesouhlasím vlastně v ničem, snad kromě hudebního vkusu. Jeho politické postoje považuji za nemoudré a vlastně i nebezpečné. Ale v tomto případě musím říct exaktně a nahlas: Je suis Jakl.