Bojí se Češi architekta, nebo se s ním už naučili při stavbě domu či rekonstrukci bytu spolupracovat?
Řekl bych, že lidí, kteří jsou ochotní nebo zvyklí zvát ke stavbě či k rekonstrukci architekty, je pořád málo. Když se rozhlédnete po svém okolí, pravděpodobně sami uvidíte, kolik domů za něco skutečně stojí. Z pohledu architekta, který je do jisté míry postižen svou profesí, odhaduji, že 10 procent domů je opravdu pěkných, zhruba 20 procent staveb neurazí a 70 procent produkce by mohlo být podstatně lepší.
Jaká je role architekta? Hádám, že i v tomto směru panuje mezi lidmi řada mýtů…
Většinu lidí ani nenapadne, že by si měli architekta vzít. Nevědí totiž, co od něho požadovat. Domnívají se, že architekt je dobrý leda k tomu, aby navrhl pěknou fasádu nebo zvýšil celkové náklady na stavbu. Podle mě by měl architekt nabízet možnosti a správně se ptát, aby se klient mohl rozhodnout, zda postavit dům dvoupodlažní, či jednopodlažní, zda ho umístit ve středu pozemku, nebo na jeho okraji. Měl by mít přehled o tom, za kolik se staví, a být prvním, kdo klientovi řekne, že utratit za konkrétní položku tolik a tolik je nesmysl. Vedle toho, že architekt pěkně a dobře navrhne stavbu, by ji měl umět i projektovat, získat povolení, vybrat dodavatele, dozorovat stavbu a poté ji uvést do provozu. Být průvodcem od začátku do konce a na závěr ještě pomoct se zařizováním interiéru. To samé platí i při rekonstrukcích bytů nebo domů.
Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Plzni a Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 2011 má vlastní architektonickou kancelář v Plzni. Věnuje se architektuře rodinných domů a realizacím interiérů.
Architektura promlouvá i do interiérů. Když nahlédnete do českých domácností, co byste jim vytkl?
Na rozdíl od doby před revolucí, kdy nebylo z čeho vybírat, je dnes problém opačný. Existuje totiž nekonečná paleta možností, z čehož plyne i řada úskalí. Klienti, kteří mají peníze, si kupují drahé věci, které si pak doma vyskládají vedle sebe bez hlavy a paty. Zatímco architekt vždy v interiéru hledá jednotný koncept, a to s ohledem na investiční možnosti zadavatele. Co bych interiérům vytkl, je právě chybějící jednotící myšlenka.
Existuje univerzální rada pro všechny interiéry, jak je vylepšit?
V každém bytě to bude něco jiného. Někdy se setkávám s tím, že interiéry vypadají jako showroomy všeho možného. Stále platí, že méně je více. Zvlášť prvky, které se pořizují jednou za čas, jako jsou podlahy, dveře nebo výmalba, by měly být vybrány tak, aby se na ně majitelé vydrželi dívat co nejdelší dobu. Aby je neomrzely a nechtěli je každých pět let měnit. Takové prvky by měly být tiché, klidné, nevtíravé. Samozřejmě by celkový výsledek neměl působit unyle, proto je dobré použít i kontrasty.
Když pracujete na interiéru, je nějaká hranice nebo intimní prostor, za který se už nepouštíte?
Nerad navrhuji, jak by měly vypadat přehozy na postel nebo ručníky v koupelně. Když je pozadí, které jsme vytvořili, smířlivé a tiché, otisk klienta mu jen prospěje a interiér ožije. Pomocí detailů, které si majitel sám zvolí, si vytvoří svůj prostor. Kdyby architekt navrhoval interiér do nejmenšího detailu, vytvářel by si prostor pro sebe, ne pro klienta.
Velmi módní jsou investice do kuchyní nebo koupelen. Je to podle vás přechodný trend?
Myslím, že je to průvodní znak toho, že většina populace neřeší celkovou koncepci interiéru. I za mnou chodí lidé, kteří chtějí navrhnout třeba jen koupelnu, kuchyni nebo pracovnu. První, co v takovém případě udělám, je, že projdu celý dům nebo byt a hledám, na co by se dalo navázat. Pokud interiér má jednotící myšlenku, je vyhráno. V opačném případě ji hledáme, snažíme se na ni přijít. Navrhnu například, že sjednotíme podlahy nebo sladíme barvy, a pak se můžeme bavit o nové kuchyni nebo koupelně.
Hledáte tedy estetiku a funkčnost?
Jsou to dvě strany jedné mince. Můžete udělat pěkný interiér, který bude po funkční stránce k ničemu. Snažím se ale nejdříve vymyslet, jak by dům či byt provozně fungoval, a pak s klientem domýšlíme, jak ho pojmout v estetické rovině. Může vzniknout třeba ryze minimalistický interiér v moderním duchu. Nedávno jsem navrhoval i kuchyni a obývací pokoj do vilky ze 30. let.
Jaké jsou současné trendy v architektuře?
Lidé požadují hodně oken, tedy velké prosklené plochy, které ale nejdou na úkor stavební fyziky ve smyslu tepelných ztrát nebo přehřívání interiérů. Ruku v ruce s tím jdou požadavky na dokonalou tepelněizolační stránku budovy. Tomu umíme vyhovět, je to spíše otázka investice. V interiéru pak přetrvávají požadavky na co největší a nejotevřenější obytný prostor jako těžiště rodinného života. Řešení se liší hlavně v tom, jak moc je kuchyňský kout součástí takového interiéru, nebo není.
S jakými materiály nejčastěji pracujete?
Naší tezí je, aby materiály byly pro člověka co nejpřirozenější. Pozoruji odklon od skleněných a chromových interiérů. Používáme hlavně dřevo v jakékoliv podobě, oblíbené jsou různé stěrky, ať už cementové, epoxidové nebo betonové. Lidé se znovu rádi vracejí k bytovým textiliím.
Je možné získat příjemné a nadčasové bydlení i se skromnější investicí? Kolik procent z rozpočtu běžně ukrojí služby architekta?
Teoreticky takové bydlení získat lze. Pokud si klient pořídí byt za dva miliony a bude investovat další milion do rekonstrukce, tak za architektonicky vyřešený interiér utratí zhruba 80 tisíc korun. To je sice nákladnější položka, ale z pohledu přínosu a celkové investice se vyplatí. Obecně lze říci, že architektonické řešení interiéru bytu stojí pět až deset procent z ceny, u stavby běžných rodinných domků se pohybujeme kolem pěti procent.
Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin a týdeníku Ekonom.
