Dlouhé hledání receptu na migraci

Když v roce 2015 Evropská komise navrhla automatický systém, jak registrovat žadatele o azyl a hlavně jak je rozdělovat podle předem stanovených kvót, jen se pokoušela kompenzovat neschopnost členských zemí dosáhnout dohody v tak citlivém tématu. Výsledkem byl politický konflikt, který rozdělil Evropu podle severojižní i podle západovýchodní osy a šest zemí střední a východní Evropy včetně Česka systém odmítlo. Kritický problém zůstal a nejvíce přistěhovalců, ať už přicházejících po souši nebo připlouvajících přes Středozemní moře, nadále zůstávalo v několika státech, jen jich někdy bylo nejvíce v Řecku a jindy v Itálii.

Co se nepovedlo před čtyřmi roky, se pokusila dát dohromady skupina členských zemí Evropských unie při schůzce ministrů vnitra na Maltě. Jednání předcházel jistý optimismus, protože v Římě se tento měsíc ustavila nová vláda, tentokrát bez Ligy, jejíž lídr Matteo Salvini vyostřenou protiimigrační rétorikou dokázal během roku a půl zdvojnásobit voličskou podporu. Nová italská vláda má všechny důvody vyjednat novou dohodu o zacházení s imigranty, protože by tak Salvinimu sebrala vítr z plachet. Jedna věc jsou plány a druhá politická realita. Ta je taková, že i když se na Maltě mluvilo o automatickém, ale dobrovolném systému přerozdělování, tak například italský premiér Giuseppe Conte ještě před schůzkou volal po sankcích vůči těm zemím, které uprchlíky nebudou přijímat a odmítnou se tak podílet na společném řešení.

Celé debatě pomohou úvahy o prevenci imigrace už na africkém území jen částečně. I kdyby se uprchlíky dařilo udržet například v Libyi anebo pokud by i velká část z nich žádala o azyl třeba ve Rwandě, stále jich dost dorazí na severní břehy Středomoří. Jejich počet v meziročním srovnání po dlouhé době začal narůstat a Itálie za minulý týden zaznamenala na tři stovky případů, kdy se imigrantům podařilo přistát. A odpověď na otázku, co s nimi, nadále Evropu rozděluje.