Při zpětném pohledu na bouřlivou etapu přechodu ke kapitalismu se nejvíc pozornosti věnuje kuponové privatizaci. Zřejmě proto, že je nejkontroverznější, a také proto, že její místní architekti v čele s bývalým ministrem financí, premiérem a následně prezidentem Václavem Klausem nelitují energie na její obhajobu. Hlavním argumentem ve prospěch kuponové privatizace je nesporný fakt, že Česku (i Slovensku) po čtyřicetileté vládě komunistů zoufale chyběl domácí kapitál. Zdálo se tedy logické podíly v tisících podniků de facto rozdat − známka v kuponové knížce za 1000 korun nebyla víc než správní poplatek "všemu lidu", jemuž podle komunistické ústavy teoreticky patřily.
Jak efektivně budou noví a z principu roztříštění vlastníci privatizované firmy řídit, otcové "kuponovky" neřešili a nevidí to jako problém ani dnes. To přece už měla být starost soukromých majitelů a jimi dosazeného managementu. Hlavní bylo co nejrychlejší odstátnění. Ovšem smysl privatizace měl být právě v tom, aby podnik po nalezení nového vlastníka fungoval lépe než pod státní kuratelou.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
